Sežehlá kůže, šílené třeštění a policejní hodina na Respect festivalu

Šestnáctý ročník sice probíhá tentokrát netradičně na pražské Ladronce, kopci to známém především sportovnější veřejnosti díky svému in-line okruhu, bruslaři se však letos musí podělit o své království s hudebními fanoušky. Festivalový areál ale zabral jen malou část parku. Velká stage, pár stánků s jídlem, neziskovky, dětský koutek, instalace výtvarníků, nic víc, nic míň, v první řadě jde o hudbu. A to ne ledajakou, ale dovezenou ze známých i neznámých koutů světa.

Odpoledne zahájilo britsko-americko-turecké akustické trio MLM, tedy Martin Alacam, Michael Delia a Lucy Fillery. Vzhledem k politické situaci v Turecku se nemohlo nevzpomenout na demonstranty bité v istanbulských ulicích. Pokud si fandíte, jak máte rychlé prsty, když dokážete napsat sms za vteřinu, měli byste vidět ruce Íránce Mohammada Rezy Mortazaviho. Slova o tom, že hraje na hranici lidských možností, nejsou ani v nejmenším přemrštěná. Neuvěřitelný a strhující výkon, který na tradiční bubny tondak a daf podal, byl obrovským zážitkem. Prsty mu jely bleskovou rychlostí, ale Mortazavi se ani nezapotil, jako by se ho to ani netýkalo. Přitom vyloudil z bubnu dusot stád, dunění bouře i burácení vichru.

Z východu jsme se přesunuli do Afriky. Třiašedesátiletá Alžířanka Hasna al Becharía svírala guimbri, basovou loutnu, která je tradičně vyhrazena pouze mužským hráčům. Hasna se na ní učila tajně, otec jí to zakazoval a někdy jí za to i nasekal. Nenechala se však odradit, hudbu doprovázející v Hasnině domovině léčivé rituály pomocí hlubokého hypnotického tranzu tak mohli slyšet i návštěvníci Respectu. Do Prahy zavítala i s doprovodnou kapelou, vokalistkou, bubeníkem a perkusistou, sama kromě guimbri hrála na i na elektrickou kytaru a zpívala tak hlubokým hlasem, že byste si jí mohli místy splést s mužem.

Pro děti i dospělé sehráli hudební improvizaci s názvem Bludný rybář Petr Nikl a Michael Delia. Z podivuhodného Niklova světa nás zpět do Evropy zavedli Salao a Jaco Abel a jejich flamenco na elektrickou kytaru. Mladší generace přebírá pomyslné otěže po Pacovi de Luciovi a Duquendovi, překvapil obzvláště Salao. V obleku připomínal spíše úředníka z finančáku než majitele skvostu v hrdle, po prvních tónech vás ovšem donutil zpozornět a nevěřícně poslouchat. Skvostné, stejně jako výkony zbytku kapely, Abela na elektriku, Olivera Haldóna na akustickou flamencovou kytaru a perkusáka Paca de Modea.

Holandský projekt Zea byl pro mnohé šok, s nímž si nevěděli rady. Arnold de Boer, zpěvák holandské punkové skupiny The Ex, která na Respectu před dvěma lety vystoupila se saxofonistou Getatchewem Mekuriou, si tentokrát vystačil sám. Elektrická kytara, sampler a texty plné nadsázky a vtipu zvedly brzy ze země množství lidí, aby se dali spolu se Zeou do šíleného třeštění. Na Bourgeois Blues pozval na pódium hosta, ghanskou star Kinga Ayisobu, vydávajícího z hrdla zvuky mezi krákoráním papoušků a mečením ovcí, Zea nezná žánrová omezení.

A právě ghanský lev celý festivalový den zakončil. Respect byl jednou ze zastávek na jeho rozsáhlé evropské tour, na které má hlavní podíl právě jeho objevitel de Boer. Ayisoba si přivezl své spoluhráče, kterým dával až neuvěřitelný prostor pro sóla. Kdo se roztančil při Zea, rozhodně si neodpočinul na závěr. Zběsile se křepčilo jak na pódiu, tak pod ním. Sám Ayisoba přísně trvá na zachování tradic a ačkoliv se v muzice nebrání elektronice, oděv a obutí jsou tradiční, stejně jako jeho nástroj, dvoustrunné kologo. Nemohl chybět jeho hit I Want to See You My Father, i on přizval na jednu z písní de Boera a nadšený ohlas diváků mu dělal evidentní radost. Policejní hodina nemilosrdně udeřila, moderátor Laďa Čumba sezval za zvuku Mortazaviho hraní na afterparty do Café V lese, ale mnozí šli nabrat síly a ošetřit sežehlou kůži na další festivalový den. Pokud bude alespoň tak vydařený jako sobota, je se rozhodně na co těšit.