Světlo nevidět (Dead Letters)

Elvis: "Co budeš dělat, když Anyway končí?" Bohouš: "Koupíš si bicí a založíme duo." Elvis se podívá očima úzkejma jak dvě žiletky a řekne: "Tak jo."

Jestli je tahle historka ze zimy roku 2011 alespoň trochu pravdivá (a neni důvod jí nevěřit), tak je moc hezký, že alespoň v hudbě zůstala špetka spontánnosti. Bez předchozího sčotu pro a proti a racionálního uvažování. Je to jenom rokenrol. A zároveň je to všechno, co máme. A neni to zrovna málo.

Druhý desky jsou zpravidla mnohem lepší než první. Jsou vyjasněný, nejsou v nich žádný schovávačky. A maj názor. Schovávačky rozhodně nebyly ani na první desce Dead Letters z roku 2013. Druhý album See the Light může z dálky vypadat jako klon Use Your Illusion II, jen bez přehnaný pompéznosti. Zpátky k opravdovýmu rokenrolu. Návrat na zem. Jseš underground? Nebo tě jenom nikdo nezná? A neni to jedno? Děláme jen to, co nás baví.

Dva kluci ve středních letech, co chtějí pobavit sebe a zároveň chtějí popustit uzdu vnitřním démonům. Kytara, foukačka a bicí s tamburínou. Co chceš víc? Občas Bohouš útočí na nejnižší pudy kytarovym riffem hodným Anguse Younga, a to je potřeba ustát. Jinak pohoda, rovně natřískaný bicí jsou to nejlepší, co jsem za poslední dobu slyšel z garážový produkce. Dead Letters začali hrát v době, kdy jsem objevil dua jako makedonský SIZ nebo izraelskou Caruselu a z tohoto triptychu jsou Dead Letters jednoznačně nejsyrovější a tedy srdci nejbližší.

Syrovost je tu devízou. Opustila mě, a přitom stále hledáme, co zlato? Album See the Light je optimální soundtrack ke zbytku vína, rozlitýho na konferenčním stolku. A na dřevotřísce obtisklý kolečka. To nesnášim. Junkie rock do expanze zoufalství. Ten moment, kdy se probudíte na vlastním gauči, a nevíte, čí jste. Kompakt dávno dohrál, víno jste dávno rozlili a prášky vyzobali. A ona je pořád pryč. Nosná linka většiny skladeb. Vztahy a láska jsou generátor pro psaní dobrý muziky.

Slow down slow down baby
You really drive me crazy

Přál bych klukům vinyl. Jinak vemte za kliku a poslouchejte, zábavná deska. Tohle neni Letná, ani náplavka. Jen střed města a Neuberk, Mělník is the reason. A ani to vám nebrání vzít paperback, kostěný brejle, flanelku, ohrnout džíny ve vanskách naboso. Jako na Fluffu. A tam poblíž kostela v triku Elvise Costella... se vyčůrat na kostelní zeď.

Nobody feels me nobody sees me
Nobody fears me nobody kills me

P. S. Zvěsti o posledních koncertech... Bylo to hezký, bylo to vtipný. Moje volání po jejich vystoupení na Silver Rocket Summer vyšlo naprázdno. Ale užil jsem si každej koncert.