Rokec par excellence (Arrogant Twins)

Při poslední návštěvě Rekomanda jsme se společně s pražskou sojovou smetánkou podivovali nad tím, že reedice maxisinglu na velkém labelu stojí víc než první vydání velmi oceňované debutové desky. A prý to bude čím dál horší. Z kritiky kapitalismu mi zrak sjede k pultu, kde se v krabici na střídačce domácích schovává průsvitný rudý dvanáctipalec s tematickým coverem, přiloženou vizitkou v podobě flashky a strohý, ale dotažený ne-booklet. Ano, občas si desky nosíme domů, až pak je posloucháme. Z pod jehly. A u toho o nich píšeme.

Pamatuju si na svůj první koncert s Arrogant Twins. Obyčejné rokenrolové hymny od dvou gangsterů, jen kytarista a bubeník (sami tvrdí, že basáci jsou pain in the ass), jen Méďa a Ben, v dobových kostýmech převlečení za Binmana s Benjaminem. Příběh a vizuál v podobě klipovek byl důležitější než album, přišlo nám to líto, byť až naživo se z těchhle jednoduchých písniček stává něco víc. Propocený triko nám nevoní, zatímco frajerská košile a šle zlitá whiskou, to je jiné aroma. Ale vlastně je to célé tak trochu nadsázka.

I like to fucking swear
and I don’t fucking care
I’ve limited vocabulary
Call the constabulary
I’m an obnoxious fucking cunt!

Rokec par excellence. Přímočarost, hutný zvuk Madness Amps, nabroušené riffy ve středním tempu a dvojhlas s refrénama, co se pějou fakt nahlas, a ideálně s davem a pobaveným úšklebkem na rtech. Tam kde se v klipech často komicky přehrává, tady zůstává jen poctivý nářez bez kudrlinek. A když dojde na vokál hostující Markéty Štechové, tak jen spíš dokresluje svérázný lovesong Kick Your Love Back, než aby překážel. Nic navíc.

No a co, že jde jenom o rokenrol? Tahle deska je prostě sakra zábavná i bez nadstavby historek z podsvětí, i když právě ta ji ale v ringu často zvedá z průměru. Jistě, škarohlíd možná najde podobných kapel na světě tunu a nestojí to zrovna dvakrát moc námahy. Ale jestli klasická poučka říká, že videoklipy se točí jenom na ty největší hity, tak LP Arrogant Twins tvoří jenom hymny! Navíc poměr cena-výkon jde v případě Simple Songs for Complicated People posluchači na ruku: půlhodinové album na vinylu a flashka suplující kartičku s download kódem, jako bonus další tři hity a komediální dokument On The F*cking Road.

Obracím vinyl a doufám, že si tohle nepřečte kapelní boss a manažer General Cutter, pak by zase kluci spadli do průseru. A zrovna těch mají v Hazzard City s prašivým gangem O’Gradys více než dost.