redakce | Články / Recenze | 04.01.2013
Takže. Pokud se právě nacházíte v jakémkoli mezníku anebo prostě jen tak frčíte životem a všechno je najednou hrozně jasný a jednoduchý, můžete psát i kritiku. A já kritiky nesnáším, přitom jsem největší kritik. Shodli jsem se s dalšími laiky, že číst odborné kritiky je vážně oříšek – buď tomu nerozumíte a nejste schopni dočíst článek do konce, a nebo tomu chybí emoce. Chtělo by to najít pozici mezi ostentativním zavrhnutím a vědou jménem mixování hudby. Techno jako vědní obor?
Pokud je dream pop vaší zásadní cestou napříč hormonální smrští, kterou tato vlna nese, jsou Crystal Castles vaší zásadní informací číslo jedna. Skladba jako Not in Love z předchozího alba je k smrti vtíravá záležitost, která udělá z chlapce vašich noiseových snů skutečnou realitu. (A navíc tam fíčruje Robert Smiths.) Vždyť sdílení zvuku je tak super! Sex je super, všichni jsou tak nadupaní emocemi, že to doslova cítíte. Kde jsem byla posledních deset let? Mám pocit, že v podstatě hodně daleko od atari čtvercových vln, žánrů jako chiptune, bitpop a lo-fi. A možná taky daleko od svobody věku, kdy vás ještě baví tyhle věci jen tak pouštět dovnitř, aniž by to mělo nějaký větší a zásadní význam.
Synonymum pro Crystal Castles je sdílení pocitu, že můžete všechno a že pouze prostor a čas ohraničují. Zásadní vývoj na třetím albu Crystal Castles lze zaznamenat od prvního singlu Plague, který taky římskou trojku otevírá. Poslechněte si ten rozdíl. Úvod je mnohem více alternativní, než by se dalo očekávat, pak už je to zajímavý vývoj od chaosu k propracované technice, která dává celku smysl. Posun od prvoplánové masovosti k dokonalé zvukové logice? Na hudební scéně působí jako malé zjevení a v kombinaci s excentričností zpěvačky Alice Glass dostáváte na talíř porci něčeho, co stojí nejen za povšimnutí, ale i za hlubší úvahu o punku.
Pohrávání si s osobitostí je výrazem odklonu od popové scény směrem k dokonalejšímu výrazu, který si Crystal Castles díky své obsáhlé fanouškovské základně již mohou dovolit. Takto bych shrnula cestu od prvních 300 vinylů, které nastartovaly kariéru naděje nejen pro alternativní pop, ale i pro průchod možností lidského vnímání. Ochutnejte, chvíli to tam nechte a sami uvidíte. Tam, kde končí vaše možnosti, začíná jedinečnost. Nechte se prostě svést, a když se vám to nebude líbit, vypadněte a už se neohlížejte.
Crystal Castles – III (Polydor, 2012)
www.crystalcastles.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.