Tricky neuniformně

Klíčová osobnost triphopové vlny Adrian Thaws na rozdíl od svých bristolských souputníků Massive Attack či Portishead vydává desky vcelku pravidelně, a tak je neprovází natolik dychtivá očekávání. A třináctá Trickyho deska přináší očekávaný standard. Jeho producentská kvalita zásadně neuvadá, deskám však už dávno schází napětí a novátorský přístup z prvních, devadesátkových nahrávek, které tehdy působily jako zjevení.

Ty tam jsou špinavé samply a nervní lyrika, Trickyho poslední deska je spíš rozjímavým studiovým produktem, bohužel bez většího žánrového rozmachu. Jde tu spíš o náladu a vytříbenou jednoduchost aranží než experimentování se zvukem. Kdyby byl Tricky producentským novicem, dalo by se album chválit, takhle je to však jen dobrý průměr od zasloužilého umělce, který kdysi nasadil laťku hodně vysoko.

Najdeme zde opět spoustu hostujících vokalistek, jako je diva z minulé desky Francesca Belmonte, kterou však tentokrát nechal zapět jen v New Stole, aby se dostalo i na další vokální veličiny. Zasvěcené potěší comeback hudebníkovy bývalé hudební i životní partnerky Martiny Topley-Bird ve finálním tracku When We Die, který se pohybuje nejblíže jeho rané, depresivně laděné tvorbě. Největším překvapením pak zůstává účast ruských hiphopových interpretů, jako jsou Scriptonit, Basta a Smoky Mo. V miniskladbičce Bang Boogie zazní i hlas posledně jmenovaného přímo v ruštině. Jde o pokus o dobití potenciálního trhu jedné početné země či pouhou možnost využít zajímavých osobností z jiné geografické oblasti, než je v západní pop music obvyklé? Více vzrušujících otázek Tricky nenabízí.