Jakub Lobl | Články / Recenze | 09.04.2017
Britští Temples byli už od vydání prvního singlu Shelter Song v roce 2012 pasováni mezi nejžhavější kapely současnosti. Ono když i velká proříznutá huba jednoho z bratrů Callegherových z Oasis o nějaké kapele řekne, že stojí za povšimnutí, tak to už, minimálně na Ostrovech, něco znamená. Stejně tak neujde pozornosti předskakování legendám „neexistujícího“ žánru britpopu Suede. Tři roky staré debutové album Sun Structures jim pomohlo zařadit se mezi anglickou psychedelickou scénu a být jedněmi z jejich nejvýraznějších představitelů. A to vše nejen díky své image, která není rozhodně nevýrazná, ale zkrátka díky tomu, že si kapela umí brát inspiraci z raných The Byrds nebo Pink Floyd a přetvořit materiál k obrazu svému.
V březnu tohoto roku, po třech letech od vydání prvního alba, vyšel jeho následovník, když kapela nahrávala v domácím studiu frontmana Jamese Edwarda Bagshawa. Už první skladba z alba Volcano s názvem Certainty evokuje srovnání s Tame Impala, protože zní, jako by vypadla z poslední desky skupiny Kevina Parkera. Po několika skladbách je jasné, že Temples uhnuli od popového soundu a nasměrovali se psychedeličtějším směrem. Což samo o sobě není špatně, ale neobsahuje tolik přímočarých písniček jako na prvotině, hitovky typu Mesmerise nebo Keep in the Dark tu nenajdete. Jsou tu ale jedny z nejlepších momentů vůbec, a to buď první skladba Certainity, MGMT připomínající Celebretion, Roman-God Like Man à la Brian Eno anebo poslední stopu Strange or Be Forgotten, která je vrcholem nové desky a zároveň jejich dosavadní tvorby.
Volcano bohužel zůstalo za očekáváním. Nejedná se o špatné album, ale kdo kapelu aspoň chvíli sleduje, ví, že ze sebe dokáže dostat mnohem víc než nahrávku, která je jen z poloviny tak chytlavá jako béčkové strany singlů z debutu. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak si kapela poradí s její živou prezentací, když jde o tak instrumentálně velkorysý materiál.
Temples – Volcano (Fat Possum, 2017)
www.templestheband.com
Live: Temples (uk)
9. 4. 2017 Palác Akropolis, Praha
www.facebook.com/events/870032959817401
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.