Ztracený v bezčasí (Hackedepicciotto + Sítě)

Čekám před Kaštanem pod vyvěšenou ukrajinskou vlajkou a vnitřně bojuji s pocitem nepatřičného rozhodnutí jít se dnes bavit. Jsem tu brzy, času mám nazbyt, nasávám večerní anonymitu v cizím městě.
„Já vás znám. Ze Šumperka.“
„Možná z Olomouce.“
„Pracujete s postiženými lidmi.“
„To je fakt.“
Asi po minutě se ke mně ta paní vrátí, k pobavení jejího partnera.
„Byl jste na architektonické procházce po mostech. Takových šest let zpátky.“
„Jo, to jsem byl.“
„Měl jste delší vlasy a byl jste tam jedinej takovej komunikativní.“
„To bývávalo. Před šesti lety. Proto jsem jel na koncert do Prahy, kde mě nikdo nezná.“
„No vidíte, já si obličeje pamatuju.“

O support se krátkým setem postarala dvojice, respektive trojice Sítě a já si musím konečně přiznat, že mě vlastně ta hudba hraná na dva notebooky baví. Nerozumím tomu, nevím, co při tom ti dva Honzové dělají, jsem konzervativní, chápu ještě tak ten hostující saxofon, ale v tu chvíli jsem lapen.

„Eins, zwei, drei, vier, fünf,“ zašeptá Alexander Hacke a s Daniellou de Picciotto zahájí premiérové vystoupení jarní túr milostnou Evermore. „Take my ring in your hand, Journey to the promised land. Saved from harm, in your arms…“ Dnes večer jsme všichni schopni dávat osobním textům obecné významy. Oba střídají nástroje a písně z nové i starších desek a plný sál je z pódia jen tak nepropustí. Návrat do reality si nikdo nepřeje. Po koncertě si chci koupit merch, vinyl už doma mám. Ptám se na triko, které není. Prý příště, až budou slavnější. Už by bylo na čase. S jejich grácií bych se chtěl umět s přibývajícími roky sám vypořádat.

fotky z koncertu najdete tady

Při odchodu se zastavím s Michalem. Gesto stisku ruky mi bylo vždy milé, tentokrát se na ně vyloženě těším. A taky se těším na zítřejší Šejkr, říkám mu, jestli teda vyjde. Ujistí mě o tom, i když jak se nakonec na druhý den dočtu, bylo to na hraně. Šejkr je jednou z jistot posledních měsíců, rád vzpomínám na každodenní reporty z domova před dvěma roky. A taky si uvědomím, že jsem za celou tu dobu neuvařil to Michalovo kuře na paprice. Opráším recept. V tom dlouhém bezčasí nebyl čas. Nemá smysl otálet, kdo ví, co přijde zítra.