Jiří Přivřel | Články / Reporty | 26.02.2022
Čekám před Kaštanem pod vyvěšenou ukrajinskou vlajkou a vnitřně bojuji s pocitem nepatřičného rozhodnutí jít se dnes bavit. Jsem tu brzy, času mám nazbyt, nasávám večerní anonymitu v cizím městě.
„Já vás znám. Ze Šumperka.“
„Možná z Olomouce.“
„Pracujete s postiženými lidmi.“
„To je fakt.“
Asi po minutě se ke mně ta paní vrátí, k pobavení jejího partnera.
„Byl jste na architektonické procházce po mostech. Takových šest let zpátky.“
„Jo, to jsem byl.“
„Měl jste delší vlasy a byl jste tam jedinej takovej komunikativní.“
„To bývávalo. Před šesti lety. Proto jsem jel na koncert do Prahy, kde mě nikdo nezná.“
„No vidíte, já si obličeje pamatuju.“
O support se krátkým setem postarala dvojice, respektive trojice Sítě a já si musím konečně přiznat, že mě vlastně ta hudba hraná na dva notebooky baví. Nerozumím tomu, nevím, co při tom ti dva Honzové dělají, jsem konzervativní, chápu ještě tak ten hostující saxofon, ale v tu chvíli jsem lapen.
„Eins, zwei, drei, vier, fünf,“ zašeptá Alexander Hacke a s Daniellou de Picciotto zahájí premiérové vystoupení jarní túr milostnou Evermore. „Take my ring in your hand, Journey to the promised land. Saved from harm, in your arms…“ Dnes večer jsme všichni schopni dávat osobním textům obecné významy. Oba střídají nástroje a písně z nové i starších desek a plný sál je z pódia jen tak nepropustí. Návrat do reality si nikdo nepřeje. Po koncertě si chci koupit merch, vinyl už doma mám. Ptám se na triko, které není. Prý příště, až budou slavnější. Už by bylo na čase. S jejich grácií bych se chtěl umět s přibývajícími roky sám vypořádat.
fotky z koncertu najdete tady
Při odchodu se zastavím s Michalem. Gesto stisku ruky mi bylo vždy milé, tentokrát se na ně vyloženě těším. A taky se těším na zítřejší Šejkr, říkám mu, jestli teda vyjde. Ujistí mě o tom, i když jak se nakonec na druhý den dočtu, bylo to na hraně. Šejkr je jednou z jistot posledních měsíců, rád vzpomínám na každodenní reporty z domova před dvěma roky. A taky si uvědomím, že jsem za celou tu dobu neuvařil to Michalovo kuře na paprice. Opráším recept. V tom dlouhém bezčasí nebyl čas. Nemá smysl otálet, kdo ví, co přijde zítra.
hackedepicciotto (d) + Sítě
24. 2. 2022 Kaštan, Praha
foto © Jiří Přivřel
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.