mArcElkrIz | Články / Recenze | 09.11.2013
Jasně, stává se dost často, že si k doposlechnutému albu podvědomě přiřadíte nějakou barvu. Takovou, která navodí vzešlou atmosféru. V případě téhle desky se temně šedá vryla do vjemové palety rychle a znatelně. A rozhodně v tomto případě nepředstavuje průměr a nezáživnost. To spíše všepohlcující mlžný opar, betonové spasení či milosrdný soumrak.
Tahle žena, do jejichž žil je hnána krev berlínského podzemí, proplouvá mezi tesknotou a nejasně vykreslenými démony na lodi z černého peří, roztavené lepenky a smutečních projevů. Poetické obrazy versus pozvolně plynoucí melodie. Budete-li cítit Tindersticks, nebudete úplně mimo. Ale budete-li cítit The Walkabouts či ještě lépe Dirt Music, jste tam. Chris Eckman v roli kormidelníka je nepřehlédnutelný, nepřeslechnutelný (Ghost Ship s lodním zvonem a děsivě poklidným mořem smyčců, živelnější Blackberry Wine či opět zvony odměřujícími čas v křehké Kalte). Folk-rockový písničkářský sound s noirovými spodními plochami, sem tam bouřící rytmikou či zkrocenou kytarovou zpětnou vazbou se dostává do šílených závratí díky Andreině zpěvu, kterému ostrý temný přízvuk a podivný klid v hlase dávají kontury ducha Nico. Možná. Snad. Přání...
Každopádně Andrea Schroeder je velmi silná ve slovní kresbě, v textových kolážích, ve svých básních. Popisy okolností jsou úderné, strohé a přitom poetické (... a každé slovo tvé, ztuhne v mrazu...). A je pevná a přesvědčivá (opravdová) i díky existenci věrného spolupracovníka – Dán Jesper Lehmkuhl všechnu poetičnost podtrhuje a vynáší nad okolní lomoz kytarovým předivem. Tato dvojice je kostrou, na níž Chris Eckman navázal svalstvo a hebkou pleť. Už od úvodní Paint It Blue, začínající hlasem, hlazenou akustickou kytarou a houstnoucími křovisky smyčců, je Eckmanův rukopis čitelný. Lodivod je zkrátka plus. Zanesl Andreu na klidné, konejšivé, byť neveselé vlny. A příště třeba přijdou ty bouřlivější chvíle. Poklid by tomu nasvědčoval.
Tahle deska nebojuje. Proplouvá. Přichází nečekaně. Snese se. Jako černý pták. Nebo milosrdný soumrak...
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).