Dita Koudelková | Články / Reporty | 14.05.2013
Ve čtvrtek 8. května se v Praze opět po roce objevil záblesk zlaté éry rock’n’rollu, když do punkového doupěte Modrá Vopice dorazila jedna z kytarových legend 70. let Adam Bomb, jehož kariéra započala už v patnácti, kdy mu kytaru podepsal slavný Eddie Van Halen a následně mu věnoval tříhodinovou lekci.
Jako návrat o 40 let zpátky do West Hollywoodu by se dala popsat čtvrteční atmosféra. Všude kolem nová generace natupírovaných glamour hudebníků v duchu možná probouzejícího se neo glam rocku. To vše v podání začínající pražské kapely Nasty Ratz a jejich o něco ostřílenější kolegů ze Sleazy Roxxx, kteří sice už vydali dvě menší kompilace a jejich profil na bandzonu se snaží o mezinárodní propagaci, ovšem hudebně až na nenápadného, za to skvěle vyhraného kytaristu, se od začínajících Nasty Ratz mnoho neliší.
„Vyštajlovaná“ kulisa zbledne v okamžiku, kdy se do tmy rozzáří osvětlená aparatura a do té chvíle nenápadná „mánička“ nabízející mezi stoly vlastní merch svým „ječákem“ na I Wanna Forget You odstartuje na malé ploše klubu velkolepou show. Ohňostroje, hořící činely, jiskry odrážející se od stěn přes celou stage a vyhrávky na Adamův zářící Flying V rozpalují první linii groupies v podvazkách při skandování refrénu „suck my dick“ a naplní Modrou Vopici syrovým rockem Sunset Stripu.
Jediným malým šrámem pokřivujícím celou tuhle parádu je bohužel basák, který přes svůj mladší věk ani zdaleka nedosahoval dravosti zbytku kapely a ležérně si vybrnkával jak do rockových balad. Nažhavené publikum ho naštěstí s velkou pravděpodobností vůbec nezaznamenalo a Adam Bomb si tak další rok po pražských hudebních bunkrech mohl odškrtnout, jak hlásal jeho obří plakát – Rock As Fuck!!
Adam Bomb (usa) + Nasty Ratz + Sleazy Roxxx
8. 5. 2013, Modrá Vopice, Praha
foto © Jaroslav B Vancata / Xichty.cz
www.facebook.com/pages/koncertyFotoCreocz/275170255854736
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.