prof. Neutrino | Články / Recenze | 08.05.2021
EP Ediacaran je nahrávka české techno DJky, audiovizuální umělkyně a promotérky Lenky Kocisovové, usazené v Berlíně, která tvoří převážně pod aliasem Akkamiau. Projekt vznikl v době koronavirové karantény při chvílích vnitřního usebrání a byl inspirován knihou Other Minds: The Octopus, the Sea, and the Deep Origins of Consciousness od filozofa vědy Petera Godfrey-Smithe.
Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let, kdy ještě nedocházelo k devastaci ekosystému planety a oceány žily svým nekomplikovaným a téměř neměnným životem. Paleontologové pro tuto biotu vytvořili termín „zahrada Ediacara“, aby vyjádřili atmosféru, jež během tohoto evolučního období převládala. Slovy autorky: „Mírový čas zaměřený na dění v tomto mikrokosmu se proměnil v přání znovu navštívit zdánlivě mírumilovný svět před kambrickou explozí."
Samotná hudba proplouvá ve vodách plastikmanovského electro minimalu a při troše fantazie může dobře fungovat i jako alternativní soundtrack k filmu Cesta do pravěku slavného režiséra filmů pro mládež Karla Zemana. I když se zdánlivě jedná o žánrový počin, vydaný u prestižního amerického labelu Detroit Underground, je dobré poslouchat bedlivě. Za zástěnou technologických brumů v režii semimodulárního syntezátoru Grandmother Moog nalezneme v kontrapunktu i čistě přírodní zvuky. Osobně bych si ediakarskou atmosféru dokázal představit v ambientnějším duchu, přesto je nové EP důstojným pokračováním debutového EP Interjections z roku 2019.
Vizuálně Ediacaran doplňují dva videoklipy, které zaznamenávají performanci jedné z členek berlínské taneční skupiny Collapsetofraction, s nimiž Akkamiau chystá živý projekt pod názvem Voltage. Otázkou je, kdy konečně kultura dostane zelenou a vydá se opět z virtuálu do terénu. Mezitím si můžete pustit třeba právě tohleto „prehistorické“ intermezzo.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.