David Stoklas | Články / Recenze | 27.08.2024
Při představě výrazu „poslední léto“ je cítit záchvěv prvního podzimního větru a před dusivou nostalgií ani nemá cenu utíkat. Cloud Nothings takto pojmenovali svoji osmou desku a čárka na futrech, kde se měří výška, je zase o pár centimetrů výše.
Vždycky vynikali přímočarou kytarovou hudbou, která se neschovávala za složitosti, a poselství z nich šlo takovou rychlostí, že je posluchač ani nestačil vstřebávat. Vše akcentované živočišným projevem frontmana Dylana Baldiho. Na většině jejich dosavadních nahrávek vždy existovala skladba, co trvala sedm nebo osm minut. Končila zpravidla Baldiho zběsilým křikem a totální extází zbytku kapely. Tentokrát tento moment chybí: nejdelší skladba je titulní čtyřminutovka a největší zběsilost se objeví pouze v lehkém náznaku na konci I’d Get Along, kde se Baldi ujišťuje, že se bude rvát, i když se s ním stane sebehorší věc.
Absence delší gradující skladby sice trochu možná mrzí, ale to se ztratí v poslechu celé desky, která je manifestem skladatelské poctivosti a lásky k tvorbě jako takové. Baldi se o tom vyjádřil v rozhovoru s Danem Ozzim, když se zrovna bavili o jeho novém koníčku, běhání: „Neskládám songy proto, aby byly na albu. Dělám to, protože mě baví ten pocit něco tvořit a něco za sebou nechat.“ Podobně popisoval onen meditativní pocit, když běží sám lesem, což je prý podobné jako sedět ve sklepě a mlátit do kytary.
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím. Tahle nálada vystupuje hlavně v kontrastu s ranou tvorbou, kde byly skladby plné depresivního defétismu. Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět a nechtějí, aby tohle léto bylo tím posledním. Nejsilnějším momentem alba je skladba Silence, která začíná skřípajícími grungeovými kytarami, do nichž Baldi recituje klimaticky úzkostný text: „Why do you keep relying / On the man who said you should burn … Another normal day / Another dying planet we’re on.“ Tohle je midwest emo, kde je emocí celá škála.
Cloud Nothings – Final Summer (Pure Noise Records, 2024)
Bandcamp kapely
foto © Errick Easterday
Štěpán Šanda 28.01.2025
Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.
Michal Pařízek 28.01.2025
Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.
Radim Kopáč 27.01.2025
Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…
Veronika Vagačová 22.01.2025
Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.
Jiří V. Matýsek 21.01.2025
Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.