Viktor Hanačík | Články / Reporty | 17.04.2023
Pro koncert dvou tvůrců ambientní hudby zvolili organizátoři Spectaculare osvědčené unikátní místo – CAMP. Na závěreční hudební večer festivalu pozvali dva německé producenty. Uwe Zahna alias Arovaneho a Mathiase Grassowa. Ti v multifunkčním sále vytvořili kontemplativní zvukovou paletu v kontrastu s deštivou jarní melancholickou oblohou nad Prahou.
Sál byl nasvícený tlumenou modrou. Arovane začal hodinový set se subtilním hmatovým oscilátorem a generovanými ruchy. Pracoval s minimalistickým setupem, zahrnujícím syntetizér, dotykový groovebox a semi-modularní rozhraní, vše doplněné o efektový pedál granulární syntézy. Tvořil nenápadně efemérní, přelévající se neuchopitelný prostor zvukových krajin, hřejivých nostalgických textur plynoucích nad časem, jaké známe z ikonických alb Atol Scrap nebo Tides, ze starší kolekce skladeb z přelomu nultých let.
Set bez špičkových IDM smyček byl místy unášivý, vyvolávající pocit izolace i radosti, tlumenĕ gradující, v němž nebyly patrné ostré hrany moderního zvukového designu, ale plížívá a citlivĕ rozvíjená instrospekce tvůrce.
Mathias Grassow na úvod pozval k mezihvĕzdnému cestování. Jeho setup se skládál ze dvou větších klávesových syntetizérů. Začal rozvíjet nekonečné, repetitivní elipsy, lety dlouhotonálními harmoniemi bez stimulující progrese. Jako postupné budování vrstev zvuku ve stoupající spirále k jejímu středu – Zdroji. Tam, kde se ambient protíná s architekturou a myslí, vzájemně expanduje. Přesto posluchač mohl nabýt pocitu, že Grassow má uši zamčené v minulém století, sonicky i technologicky, a to díky zvuku reflektujícímu ideje východních učení, tíhnoucímu k dronálnímu minimalismu, ale postrádajícímu epickou vizi současných skladatelů. Zvuku testujícímu trpělivost posluchačů až na konec univerza, k prvotnímu tónu. K Původní vibraci imaginace.
Zvuk v CAMPu byl výborně kalibrovaný, neohlušoval basy ani výškami jako klubové systémy. O vizuál se v živém VJ setu postaral tvůrce z Lunchmeatu Jan Hladil, jehož mnohavrstevnaté projekce vynikly na velkoformátovém plátně. Synergicky obohatil hudební rozměr a svými vizuálními kreacemi přidal další rozměry obraznosti, stejně jako rodící se skulptury neuronů zpomalené v čase nebo organické, mikrokosmické dekonstrukce štĕpící holografické fragmenty myšlenek na pozadí černého plátna digitálního prostoru mysli. Festival Spectaculare zanechal přemýšlivé diváky v němém úžasu, s věčnými otázkami na skutečnost, vesmír a naše místo v něm.
Spectaculare: Mathias Grassow (de) + Arovane (de)
14. 4. 2023 20:00 CAMP, Praha
web
foto © Viktor Hanačík
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.