Články / Sloupky/Blogy

Bizár, nebo jsem stará?

Bizár, nebo jsem stará?

Tereza Kunderová | Články / Sloupky/Blogy | 15.11.2016

Když jsem se blížila k Lucerně... rychle jsem se blížit přestala. Ono nebylo kudy. Asi jdu pozdě. Asi je vyprodáno. Sakra, úplně všichni se blejskaj. A já se neblejskám. No kam jsem to vlezla... Fajn. Snad je to jen pocit, že mám v kapse u kalhot něčí ruku. Trnu pokaždý, když dívka přede mnou pod přívalem náhlého nadšení poskočí a zabodne si můj objektiv přímo do hlavy. Au. Pardon. Jsme si tu všichni tak nějak blízko. „Já se tyvole normálně asi zamilovala!“ ozývá se odněkud zpovzdálí, když zpěvák předskakujících Alvarez Kings prosí diváky, aby dotvořili atmošku světýlkama svých mobilních telefonů. Báječný. Romantika. Mám křeč v noze.

A když jsme u tý křeče... na pódiu právě štelujou obří maketu dortu. Se svíčkama. Hezky jednu po druhý tam znaveně přináší týpci, kteří vypadaj, jako by právě nyní probíhala jejich první a těžce nedobrovolná konfrontace s popovou hudbou a růžovou barvou. Ach, ti laxní bedňáci! Přitom minimálně devadesát pět procent publika by dalo cokoli za to, aby si místo nich mohlo šmátnout na látkovou šlehačku... No a konečně Melanie. Melanie, kterou nebylo vidět, jelikož každý napřáhl ruku a jal se pořizovat kvalitní audiovizuální záznam koncertu. Melanie, kterou nebylo místy ani moc slyšet, protože měla problémy s hlasem. Melanie, která by asi potřebovala dovču, ale to nejde, z něčeho ty dva chlapíky v kostýmech oslíků přeci zaplatit musí. Páč ti budou dozajista požadovat i speciální oslí přirážku za újmu na cti... Melanie, která se snažila, ovšem trochu to celý drhlo. A telefony. Telefony všude. Ukamenujte mě s nima, ale prosím, ať už je konec...

fotogalerie z koncertu tady

V pasáži před sálem posedávají desítky zpruzených rodičů. Ze dveří vychází rozzářená skupinka divactva, která se jednohlasně zajíká radostným: „Ona je úplně BOŽÍ!“ Byl to koncert, kde primárně a možná ani sekundárně nešlo o hudbu. Nic víc, nic míň.

Info

Melanie Martinez + Alvarez Kings
12. 11. 2016 Lucerna Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace