prof. Neutrino | Články / Recenze | 31.08.2018
Při poslechu aktuálního opusu veteránů elektronické scény The Orb se nelze ubránit dojmu, že i když starého psa naučíš některým novým kouskům, nejlépe mu stejně jdou ty staré. U The Orb je to však zřejmě výhoda. Jejich desky z poslední dekády poněkud tápaly mezi strohým minimalem a leckdy až nabubřele opulentními kompozicemi à la pozdní Pink Floyd. Mezitím si vyzkoušeli i kolaboraci s veleknězem „dubového háje“ Leem Scratchem Perrym, aby se zas po letech vrátili na startovní čáru. A tam je jim nejlépe.
Na nové desce jsou tak opět ke slyšení bujaré sampledelické orgie – ozvuky dubového oparu, deriváty šlapavého housu či tripoidní downtempové ukolébavky, které kdysi odpovídaly tepu doby a transmutovaly nové se starým, srozumitelné s nejednoznačným, pop s experimentálními brikolážemi. Celkovému soundu tentokrát vypomohl i subtilní hlas zpěvačky Emmy Gillespie v úvodní skladbě The End of the End, potenciálním hitu, který má obdobný tah jako kdysi jejich veleúspěšná Toxygene. Cinematická Soul Planet se zvukem echovaného klavíru je pak logickým zakončením celé zvukové anabáze, symbolicky směřující k „vyvanutí“. Londýnští předáci ambient housu tady znovu připomínají svou nejpřínosnější polohu, extrahovanou především na legendárních albech U. F. Orb (1992) či Orblivion (1997).
Alex Paterson, dnes už jediný původní člen projektu, kdysi vypomáhal v „dílně“ Briana Ena. Od strůjce ambientu se přiučil konceptuální práci se zvukem a chápání studia jako hudebního nástroje. Nakonec se s vlastní rozvědkou The Orb stal, vedle Orbital nebo The Future Sound of London, hlavním iniciátorem pojetí elektroniky, které tehdy posunulo možnosti hudby k neprozkoumaným horizontům. Tehdy se hlavním stavebním kamenem staly roztodivné samply a zvuky okolního prostředí naroubované na beatové podloží, navozující trans a postšamanistické zážitky z návštěvy jiných světů. Dnes je Paterson zasloužilým „lodivodem“ a na novém albu si přizval ke spolupráci jak klasiky žánru (Thomas Fehlmann, Jah Wobble, Roger Eno), tak i nejmladší generaci hudebníků, aby se znovu pokusili vyvolat ducha minulosti.
Mohlo by se zdát, že The Orb jsou už jen legendou a můžou si pohodlně plout na heliovém polštáři, který už odlétá za horizont událostí. Anebo čas dlí v neustálé přítomnosti a minulost i budoucnost jsou jen přeludem? Pro kolektiv The Orb by to byla dobrá zpráva.
The Orb – No Sounds Are Out of Bounds (Cooking Vinyl, 2018)
web kapely
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).