prof. Neutrino | Články / Recenze | 31.08.2018
Při poslechu aktuálního opusu veteránů elektronické scény The Orb se nelze ubránit dojmu, že i když starého psa naučíš některým novým kouskům, nejlépe mu stejně jdou ty staré. U The Orb je to však zřejmě výhoda. Jejich desky z poslední dekády poněkud tápaly mezi strohým minimalem a leckdy až nabubřele opulentními kompozicemi à la pozdní Pink Floyd. Mezitím si vyzkoušeli i kolaboraci s veleknězem „dubového háje“ Leem Scratchem Perrym, aby se zas po letech vrátili na startovní čáru. A tam je jim nejlépe.
Na nové desce jsou tak opět ke slyšení bujaré sampledelické orgie – ozvuky dubového oparu, deriváty šlapavého housu či tripoidní downtempové ukolébavky, které kdysi odpovídaly tepu doby a transmutovaly nové se starým, srozumitelné s nejednoznačným, pop s experimentálními brikolážemi. Celkovému soundu tentokrát vypomohl i subtilní hlas zpěvačky Emmy Gillespie v úvodní skladbě The End of the End, potenciálním hitu, který má obdobný tah jako kdysi jejich veleúspěšná Toxygene. Cinematická Soul Planet se zvukem echovaného klavíru je pak logickým zakončením celé zvukové anabáze, symbolicky směřující k „vyvanutí“. Londýnští předáci ambient housu tady znovu připomínají svou nejpřínosnější polohu, extrahovanou především na legendárních albech U. F. Orb (1992) či Orblivion (1997).
Alex Paterson, dnes už jediný původní člen projektu, kdysi vypomáhal v „dílně“ Briana Ena. Od strůjce ambientu se přiučil konceptuální práci se zvukem a chápání studia jako hudebního nástroje. Nakonec se s vlastní rozvědkou The Orb stal, vedle Orbital nebo The Future Sound of London, hlavním iniciátorem pojetí elektroniky, které tehdy posunulo možnosti hudby k neprozkoumaným horizontům. Tehdy se hlavním stavebním kamenem staly roztodivné samply a zvuky okolního prostředí naroubované na beatové podloží, navozující trans a postšamanistické zážitky z návštěvy jiných světů. Dnes je Paterson zasloužilým „lodivodem“ a na novém albu si přizval ke spolupráci jak klasiky žánru (Thomas Fehlmann, Jah Wobble, Roger Eno), tak i nejmladší generaci hudebníků, aby se znovu pokusili vyvolat ducha minulosti.
Mohlo by se zdát, že The Orb jsou už jen legendou a můžou si pohodlně plout na heliovém polštáři, který už odlétá za horizont událostí. Anebo čas dlí v neustálé přítomnosti a minulost i budoucnost jsou jen přeludem? Pro kolektiv The Orb by to byla dobrá zpráva.
The Orb – No Sounds Are Out of Bounds (Cooking Vinyl, 2018)
web kapely
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.