Kateřina Cumin | Články / Sloupky/Blogy | 18.07.2019
Protože moje práce v rámci Full Moonu je v redakci Nad dopisy čtenářů, musím hned zkraje vyřešit jednu obligátní. Mám pár kamarádů, a jo, jsou to všechno muži, kteří pořád papouškujou, že Pohoda je lepší než Colours. Lajnapem především, říkají mi to na potkání každý rok a u každé příležitosti, ale vlastně ani na jeden z festivalů nejezdí. Podle mě je to pohlavím, genetickou dispozicí a tím, paradoxně, že jsou ze severní Moravy. O tom něco vím. Co nevím, co neumím, je schopnost vědět předem, jaké co bude. Ale umím číst. „První dáma popové revolty,“ prohlašovali Colours o Mø. Otázka je, jak dlouho ta revolta trvá, když tu hraje po pěti letech podruhé, o jaké hnutí jde a jak hodně nebezpečná revolta to bude. Nadsázka vs. marketing. Kalhotky mají stejnou gumu jako trenýrky a rakvička v cukrárně jede stejnou rychlostí jako ta na cintorín v Porubě. „Přidrzlá panna podruhé na Colours. Festival ohlásil zpěvačku MØ, elektropopovou fantazii,“ psala média. Hm.
Richie Hawtin na druhé největší stagi byl osobitý tah. Pro nahodilé posluchače žádné terno, ti do atmosféry nepřidají nic a přelejou se jinam, taky brzdí tancechtivé. Navíc poměrně chladné techno není pro každého. Mám ráda Hawtina a není to proto, že jeho beatové linky jsou jako syrové mrdání v pět ráno u kolejí. Rosa je na dosah, přesto daleko, myšlenky někde mezi tím, o dalším nevím. Prostě techno. Zvuk byl pěkný, jako když si zlomíte nehet o kolejnici a zazvoní to o kilometr dál. Ozvěna lásky nebo tak něco.
fotogalerie z festivalu najdete zde, ale i tady a tu
MØ. Líbí se mi, když se někdo snaží ovládnout prostor, který je mu velký jako seprané gaťky. Když zpívala Prosím, zůstaneš, aspoň než zapadne slunce? byla jsem už dávno na cestě do jejího srdce. Bylo to kapku dýchavičné, na druhou stranu to, co tam předváděl režisér s živými záběry na projekčních plochách za ní, bylo dojemné. Velmi civilní, velmi sexy. Černobílý hajtek.
Mikrospánek, proberu se v knajpě u Husova sadu, troleje ještě nejedou. Kluk říká: „Seš namrdaná?“ Ona živě mžourá, má třpytky pod očima, které ještě hodinu předtím znamenaly štěstí, teď už jsou jen rozmazanou otázkou.
Festivaly se liší headlinery, ale daleko spíše tím, čím se člověk dostane do nějaké úrovně spokojenosti. Ta není ukazatelem kvality obecné, ani osobní. Message.
Colours of Ostrava
18. 7. 2019, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Petra Vavrečková
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.