woko | Články / Recenze | 09.06.2015
Kdo by čekal, že pod Deathwish Inc. Coliseum přitvrdí, ten by čekal marně. Od stejnojmenného debutu z roku 2004 se skupina pod vedením Ryana Pattersona desku po desce vzdaluje punkovým kořenům a do svého zvuku stále více přimíchává prvky post-punku a goth rocku. Předloni si Ryan pozval k produkci nahrávky Sister Faith svého dlouholetého kamaráda J. Robbinse a výsledkem byl konzistentní materiál, na kterém se sice pořád víc pařilo, než milovalo, ale v náznacích bylo slyšet, v jakém světle se kapela vidí.
Anxiety’s Kiss je opět pod taktovkou J. Robbinse, který tentokrát z kentucké trojice dostal přesně to, čemu stavěl můstek u songu Love Under Will na Sister Faith. Deska začíná perkusivní baskytarou ve We Are the Water a s Pattersonovou kytarou připravuje osmdesátkový sound, který spolu s ostrými a údernými bicími uštědří ránu všem, kdo měli Coliseum spojené s metalem. Následující Course Correction dává vzpomenout na crustové momenty, a i když má baskytara stále hlavní slovo, zběsilejší tempo a Ryanův hluboký řvounský vokál dává naději těm, kteří u pilotního singlu nevěřícně vyhazovali ruce do vzduchu. S posluchačovými city si Coliseum zahrávají často. I když chtějí vést album v post-punkovějším duchu, Anxiety's Kiss hledá pevnou půdu pod nohama a není si ještě stoprocentně jisté. Drums & Amplifiers a hlavně Comedown jsou jamy, při kterých se dá tančit a které dávají najevo, že i v tom nejromantičtějším, nejčernějším srdci je kus punku.
Zlomovým bodem je Dark Light of Seduction, píseň o stinné stránce lásky a chtíče testuje vyzrálost posluchačů. Větší důraz na melodii a pomalejší, Ryanovým sametovým vokálem dobarvené pasáže jsou novou tváří Coliseum. Takhle bude s největší pravděpodobností znít jejich budoucnost. Sharp Fangs, Pale Flesh a Sunlight in a Snowstorm? Když goth rock přebral otěže noise rocku.
Coliseum - Anxiety's Kiss (Deathwish Inc., 2015)
www.coliseum.bandcamp.com/album/anxietys-kiss
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.