Štěpán Kopečný | Články / Recenze | 01.04.2013
Dobrý den, jmenuji se Ben Shemie, jsem z montrealského kvarteta Suuns a až vám zazpívám, zapomenete na to, že jste někdy byli mentálně v pořádku.
Poslouchám minimalistický rytmus prvního songu, jemuž vévodí syrový akord kytary a paranoidní vokál, kráčím ulicí a všichni kolem jsou psychopati, a to dítko s pokemoním tričkem mi chce zapíchnout lízátko do oka. Takový je začátek druhé desky Kanaďanů, kteří na svůj talent kombinovat krautrock s velmi temným popem upozornili už před třemi lety deskou Zeroes QC. Teď jsou zpět a vyjíždějí na turné připraveni probudit všechny bubáky, které nosíte v hlavě.
Joe Yarmush škrábe na strunu, až z toho běhá mráz po zádech, a frontman je narušená apatická panda v krizi nedělního podvečera, v ruce drží pochodeň a chystá se zapálit školku. 2020, skladba, co hlodá jako svědomí, se dočkala i klipu, jenž není vhodný pro epileptiky a posluchače Dády Patrasové. Do baskytary ve třetím songu Minor Work byste se nejraději zachumlali a vyčkali v ní do jara a klávesák Max Henry má taky něco na srdci. První půlka si drží svůj genius loci, jež vrcholí ve skladbě Eddie’s Dream.
I had a dream/ do you know what I mean?/ facing visions, facing visions.
Posluchač je přesně tam, kde ho chtěl autor textu dostat – bloudí v malátných psychedelických vizích. Do you know what I mean?
Tak jo. Tady zase Ben. Dostal jsem nové prášky na hlavu, jsem teď klidnější a s cigárem na balkoně vítám melancholické montrealské ráno. Druhá polovina nahrávky se usazuje do mdlé letargie, zpěv se tváří, že se tu připletl jen tak náhodou, a celé to může na první poslech působit trošku nezáživně. Náročnější posluchači s pomalejším metabolismem se ale můžou najít v artrockovějších kompozicích, jimž vévodí Bambi s přátelskou kytarou a chytlavým rytmem. Bubeník má cit a klávesák ví, jak navodit správnou atmosféru.
Titulní skladba drží na klávesách tři a půl minuty vysoké áčko převlečené do různých efektů a tváří se jako jasné outro, ale Suuns si připravili ještě jeden výlet do světa podvečerní paranoie a temných podchodů. Synthy vévodí začátku konce Music Won’t Save You, bicák Liam O’Neill nespěchá a drží jednoduchý beat a konečně se přidává i Ben, aby dokončil své myšlenky.
Try as you might/ Sing the same old song/ Your music won’t save you.
Jaké jsou vize budoucnosti? Všichni se stejně zcvoknete a ani hudba vás nezachrání. Ale proč to nezkusit? Do you know what I mean?
Suuns - Images de Futur (Secretly Canadian, 2013)
http://suunsband.tumblr.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.