Zdeněk Němec | Články / Reporty | 08.05.2015
Druhý víkend festivalu Krems an der Donau byl odpálen ve čtvrtek 30. dubna. Zájem o koncerty tohoto termínu byl větší, což rozhodně neznamená zásadní nárůst návštěvníků. Domorodci si možná ani během obou víkendů nevšimnou, že ve městě probíhá výjimečná hudební událost. Život si plyne svým tradičním tempem a 1. května rostou na předem připravených místech májky.
Druhý víkend odstartoval Nils Frahm v kostele. Křídlo, klávesy a spousta nejrůznějších hraček, které tentokrát rozšířil o malé dřevěné varhánky. Frahm byl navíc opět vtipný, bohužel v němčině, s přespolními se v Kremži nepočítá (ani program v angličtině nebyl). Drobný nedostatek, který vyvažuje fakt, že se na informacích domluvíte, a především dokonalá zvuková produkce, kterou podtrhuje vynikající výběr interpretů. Botanist sice vypadali, jako by přijeli omylem, ale o to usilovněji tlačili bylinkářský metal do publika. Naproti tomu Alva Noto ve Stadtsaale nekompromisně a naprosto suverénně diktoval své minimalistické techno. Nohavice poletovaly ve větru zvukových vln, vnitřnosti vibrovaly. Hvězda prvního večera potvrdila svou pozici. ABB, DHL, HTC!
Minoritenkirsche zase nabídl neuvěřitelný zvuk. V podání Planningtorock ovšem vyzníval jen jako komická elektro-rockotéka se slabšími vizuály, bohužel. Písničkář Scott Matthew taky působil komicky, jenže záměrně. Navíc jeho sympatické písničkářství s vtípky typu „směju se sám sobě, protože jsem trubka“ fungovaly výborně. Jam City nedorazili, a tak byl další na řadě Arca s Jessem Kandou, lákadlo z největších. Jejich vystoupení bylo... bizarní. Šlo spíš o performance, v níž Arca zahrál některé tracky z alba Xen a mezi to vkládal více či méně „ujeté“ exhibice vlastního těla a nonkonformního outfitu. Bylo vidět, že o sebe pečuje a krásně voněl. A kamarád Kanda k tomu pouštěl projekce. Část publika jásala a zbytek stál jako opařený (těžko odhadnout, která skupina byla větší). Podobná vystoupení jsou výjimečná svou neuchopitelností, nejpodobnější, a přesto zcela rozdílný zážitek může nabídnout snad jen Dean Blunt, který jde se svou performance ještě dál.
Poslední den druhého víkendu a zároveň celého letošního ročníku Donaufestivalu byl nabitý hvězdnými jmény. Ryoji Ikeda zabíjel nastřelovací pistolí hřebíky přímo do publika, třičtvrtěhodinový set získal titul „nejhlasitější sbíječka festivalu“. Sculpture překvapil propracovanými analogovými vizuály, po kterých následoval od světel oproštěný set Autechre. Duo vystupuje za naprosté tmy, a to se v Kremži bohužel nepovedlo, bezpečnostní ukazatele nouzových východů neumožnily potřebnou temnotu. Rob Brown a Sean Booth zahráli jeden z posluchačsky „nejpřívětivějších“ setů, což od Autechre neočekáváte a hlavně nechcete. Nadto relativně potichu. Hvězdou večera se tak stala nádherná Holly Herndon, která experimentální elektronikou a vrstvením vokálu předvedla, proč je aktuálně v kurzu. Kdo neměl dost, zašel si na Clarkovu krutě našláplou diskotéku (Unfurla a Banjo... ó mami!) a hurá domů nebo na hotel.
Krems an der Donau dvakrát do roka (dva víkendy za sebou) hostí jednu z nejlepších přehlídek moderního umění ve střední Evropě. Muzika, divadlo a umělecké instalace pro hrstku kulturychtivých nadšenců a fandů. Následujících 365 dní bude zatraceně dlouhých.
Donaufestival 2015
24. - 26. 4. 2015
30. 4. - 2. 5. 2015¨
Krems, Niederösterreich, Rakousko
www.facebook.com/donaufestival
www.donaufestival.at
foto (c) David Visnjic
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.