Dvě hodiny krásy s CocoRosie

Sestry Casadyovy jsou v České republice častými hosty. Od jejich poslední návštěvy v Praze v rámci turné s indickým folklorním souborem Rajasthan Roots neuplynul ani rok. A zatímco tehdy se repertoár skládal téměř výhradně ze staršího materiálu v nových aranžmá, letošní vystoupení se neslo ve jménu čerstvé desky Tales of a Grass Widow.

Před CocoRosie se na pódiu objevila s dvacetiminutovým setem Nomi Ruiz, zpěvačka mísící hip hop, R’n’B a disco. Temperamentním projevem, sametovým altem, rapem a svůdným pohybem rozehřála do té doby poměrně chladnou Archu a dala vzpomenout na horké počasí v ulicích Prahy.
Následovala chvíle čekání a vyvolávání hlavních hvězd večera. Z míry mě vyvedl vedle stojící chlápek, který se mocným hlasem dožadoval příchodu Dresden Dolls. Naštěstí se brzy ukázalo, že jsem na správném koncertě a na pódiu se objevila pětice známých tváří, krom Bianky a Sierry multiinstrumentalista Tak, baskytarista Josh Werner a brilantní beatboxer TEZ, věrný souputník sesterského dua. Otvírákem večera se stala poněkud ponurá píseň Child Bride, část jejíhož textu posloužila jako název pro album i celé turné. Navazovaly další písně z nové desky a až ve třetině koncertu byly přerušeny songem Smokey Taboo z předchozí desky. Ze starších alb zazněly jen Werewolf z The Adventures of Ghosthorse and Stillborn a Beautiful Boyz z Noah’s Ark, když part Antony Hegartyho převzala předskokanka Nomi Ruiz.

Atmosféra koncertu byla temnější, než jsme u sestřiček zvyklí, i když hudebníci dávali najevo svou radost z hudby a kontaktu s publikem. Na rozdíl od loňského, spíše akustického představení, které spojovalo hudbu CocoRosie s indickou world music, letošní bylo posunuto směrem k elektronice. Multiinstumentalista Tak obsluhoval klávesové nástroje, elektronické bubeníky, trubku a klavír, u něhož ho občas střídala Sierra, která zas velkou část koncertu strávila u oblíbené harfy. Bianca střídala různé flétny a tentokrát ani jednou do rukou nevzala žádnou ze svých obligátních dětských hraček. Nade vším ale vynikal základní kámen hudby CocoRosie, spojení operně školeného hlasu Sierry s jedinečnou barvou Bianky.

A to je přesně ta věc, která posluchačům dokáže vyvolat řádnou husí kůži a mrazení v zádech, o živých vystoupeních to platí několikanásobně. Silných momentů se za celý koncert odehrála celá řada, například dvojhlas v R.I.P. Burnface, improvizovaná operní předehra k Far Away nebo největší zážitek, píseň Harmless Monster a její nádherné finále.

Až na pár zádrhelů, mezi které patřil i zvuk v Arše (nebyl optimální) nebo „hostování“ maličké zpěvačky ve dvou písních, jehož důvod mi nebyl jasný, zvlášť když její zpěv nebyl vůbec slyšet, jsme zažili dvě hodiny čisté krásy a umění.