Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 05.08.2020
Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.
Hudebně je nahrávka čistokrevný, i když trochu zadumaný a posmutnělý pop. Do anglicko-španělských textů, jež jsou hudbě rovnocenným partnerem, se ale prokopírovává tíha etnik, žijících v racionálním světě bílého muže. Něžná poetika emocionálních nejistot tu tak dře o rozbrázděné dno žité skutečnosti. V osmi letech byl otec Ambar deportován z Ameriky zpět do Mexika a potkali se až po dlouhých deseti letech. Čelit byrokratickým strukturám státního molochu a bezradně přihlížet zlovůli moci musí v člověku zanechat silnou stopu. Ambar se s tím ale vypořádává po svém. Písně nejsou nijak agresivní ani bezradné. Do líbivých melodií je zabalena především touha po autonomii a svobodě.
I belong to the universe, I don‘t belong to anyone alse, no.
Její kořeny sice dlí ve španělských rytmech, ale americká zkušenost odbourala z písní živelně-animální radost a přeexponovanou sexualitu. Používá veškeré zbraně samby, cumbia nebo bolera. To vše ale v melancholickém hávu neskutečného a vzdáleného snu a nenaplněných tužeb.
I used too much of my magic. This will only end so tragically.
Vše se odehrává v pomalých tempech, které navozují unavenou a iracionálně se táhnoucí snovou atmosféru. Nakonec ale Ambar přimíchává do své hudby to nejpodstatnější, a to naději. Ú(s)pornými ale přesnými tahy maluje fantazijní krajiny denního snění ve svém pohádkovém světě. Možná se ani nechce probudit, nebo se jen probudit do snu o lepším světě. A podíváme-li se na současnou trumpovskou Ameriku, není se jí vůbec co divit.
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).