keša | Články / Reporty | 01.08.2015
Film Příšerný host z roku 1926 vynesl Alfredu Hitchcockovi poprvé úspěch. Němý thriller o pátrání po sériovém vrahovi je asi nejblíž tomu, jak si Hitchcocka představuje širší publikum.
Červen jsou jen dva, kytara a bicí. Hned v úvodních titulcích cinká činel, pak se přidá celá bicí sestava hlasitou salvou perkusí. Spolu s prvním hraným záběrem zajíždí ruka na kytaře do strun. Je nalezana oběť, kolem ní užaslý dav a mnoho povyku, ten obstarává Červen hutným riffem, za který by se nestyděli ani hácé harcovníci z poloviny devadesátek. Duo nepolevuje ani v následující scéně, a tak u sepisování protokolu na policejní stanici jede kapela krásně s obrazem, prsty bouchají do psacího stoje, Červen taky. Kukačka kuká, kravský zvon bicích taky.
Rytmus filmu ve střídání scén a prostředí nabízí kapele doprovázet krátkými tracky. A tak jsou u snídaně nahořkle veselí, v oblékárně promění vtip v krátký horor, u námluv jsou tišší, kytara vybrnkává. Naopak ve scénách, kdy se schyluje k průserům, tedy v místech, kde to Hitchcock umí nejvíc a napětí není vykresleno jen hrůznými činy, ale samotnými gesty herců, zrozením myšlenky či tím, že to hrdinům konečně docvakne, jsou Červen opět nekompromisní, hutní a rytmicky přímí. Jednotlivé riffy se objevují v průběhu filmu opakovaně, hlavně pokud se děj vrací do stejných prostředí nebo k nedořčeným vyznáním.
Červen hrají pod plátnem celých osmdesát minut bez pauz, nepolevují a až na výjimky jede kytara s bicíma stále spolu. Představte si set své oblíbené kapely, která nečeká na potlesk, nemá čas se napít, ani utřít si pot a drtí až do konce. Jejich doprovod je šitý jen k tomuto filmu, vzdálený od jejich domácí tvorby, mathrocku by se nedořezal. A k tomu je nutí sám Alfred Hitchcock!
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Příšerný host (1926), hudební doprovod: Červen
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.