Tony | Články / Recenze | 08.05.2015
Země je zpustošena společností. Mrtvé stromy stojí po krajích opuštěných silnic. Na všem je popel z vyhaslých pecí továren. Není slyšet zpěv ptáků, vítr ve větvích, na obzoru jen černé mraky, které nepřinesou světlé zítřky. Úzkost, strach a bolest. Řeky jsou směs popílku a bahna, na vlnách plavou mrtvé ryby. Není se ke komu modlit, není se na koho obrátit, poslední kousky lidskosti jsou zašlapány. Panika. Chaos. Válka.
Očekávání bylo na místě, ochutnávky naznačovaly mnohé, ostatně Oceano nejsou žádní nováčci, už debutovým albem Depths si vytvořili solidní fanouškovskou základnu. Možná za to mohou i změny v sestavě, ale na třetí nahrávce Ascendents nás čeká jenom zklamání. Všechny skladby mají stejný rytmus, stejné tempo, jsou si tak podobné, že se slévají v jednu. Bicí nezrychlí, nezpomalí, neuhnou ani o píď.
Příliš mnoho breakdownů na originalitě taky nepřidá, navíc jsou si tak podobné, že je od sebe neodlišíte, objeví se přesně v ten moment, kdy je čekáte. Materiál je beztvarý, šedý a ničím nepřekvapí, s dalšími poslechy nudí. Zpěv, to je guturální murmur, pokud před sebou nebudete mít texty, nepochytíte ani slovo. Až na poslední větu posledního songu: „DEATH IS NOT THE END!“
Jednu zvláštnost však deska má: ono slití v jeden song je vlastně přednost, tedy pokud máte rádi před spaním něco na noční můry. Deathcore má už svoje nejlepší dny za sebou a vystřílel už hodně munice, nápady došly, zavíráme krám. Škoda.
Otevírání očí bolí, snad to byl jen sen. Smrad a špína svědčí o opaku. Děje se to znovu, tady a teď. Vše se točí v nekonečné smyčce…
Oceano – Ascendants (Earache, 2015)
www.facebook.com/OceanoMetal
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.