Články / Reporty

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr | Články / Reporty | 26.06.2024

O tom, že americkou zpěvačku a kytaristku Chelsea Wolfe netřeba dlouze představovat, svědčil fakt, že smíchovskou MeetFactory snadno vyprodala. Její osobitý projev, ve kterém se potkává něžné písničkářství, éterický a zasněný zpěv, drsné kytary a hlukové plochy si našel nemálo fanoušků i u nás, a tak se na akci v parném nedělním podvečeru tvoří dlouhá fronta. S pobavením zaslechnu variace na stejné téma: „Jdu na Chelsea, ale když už jsem tu, tak se kouknu na předkapelu.“

Islandské trio Kælan Mikla sice přitáhlo i část publika, nicméně organizátory avizovaný „andělský vokál“ Laufey Soffía je v porovnání s deskou rozpačitý a jinak příjemně pulsující synthpop s ozvěny EBM, industrialu i folku sráží dolů. Pro mnohé zapomenutelné intermezzo.

Nedostatečná klimatizace a vyprodaný sál není nejlepší kombinací a nemožnost dostat se na kloudnou vzdálenost je poněkud frustrující, ale příjemně napjaté očekávání průvodní jevy snadno přehluší. Wolfe nastupuje decentně, přesto sebejistě i se svou kapelou a okamžitě si bere veškerou pozornost. Je až s podivem, že zpěvačka v začátcích kariéry bojovala s trémou a koncerty pro ni prý byly utrpením. Z naprosto suverénního vystupování a sebevědomého hlasového i kytarového projevu to není znát ani v nejmenším.

Celý set je promyšlený, jedna skvělá píseň střídá druhou a samotná Wolfe se topí uprostřed jeviště v záplavě rafinovaných světel a kouře v pečlivě vybraných barevných schématech. Vizuální stránku je třeba vypíchnout, protože zvolená dramaturgie představují synestetické blaho. Očekávatelně byl největší prostor vyhrazen letošnímu albu She Reaches Out to She Reaches Out to She, což jistě nezasmušilo žádného fanouška v sále, protože jde o úchvatnou nahrávku, jednu z jejích nejlepších.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Záhy se ale projevila největší bolest večera, až zarážející slabá hlasitost. A teď ze mne nemluví zapřisáhlý fanoušek Swans, ale zkrátka někdo, kdo od zkreslené kytary očekává alespoň trochu bordel. Ačkoliv zvuk postupně sílil, rozpačitý dojem, kdy ve velkém sále zněl sound pro malý obývák, zůstal. Samotná povaha jejích písní, které jsou nezřídka vystavěny na silném kontrastu mezi něžnými pasážemi a agresivními vložkami, tím dostala na frak a celá show, až na výjimky, postrádala intenzitu.

Tu Wolfe doháněla projevem, který byl naprosto profesionální a uhrančivý a nálož nového alba působivá. Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary. Ať už šlo o hořkosladkou Deranged for Rock & Roll, intimní The Liminal nebo akustickou Flatlands, kterou dala až napotřetí, což ji publikum rádo odpustilo, Wolfe předvedla nejen technické mistrovství, ale především silný emoční náboj.

Jen škoda, že až v několika závěrečných skladbách, jako třeba v Carrion Flowers, se akustika v sále začala intenzitou alespoň blížit koncertu s elektrickou kytarou. Chelsea Wolfe je od svého začátku spojována s metalem a používá ho tu jako koření, tu jako zásadní stavební kámen své tvorby. O ten jsme zůstali trochu ochuzeni, a tak se při odchodu zdálo, že nejrozjařenější jsou zarytí fanoušci, tedy ti, kteří si přezpívávali většinu písní a čekali na svůj oblíbený hit. Mně zůstane vzpomínka na skvělý koncert s tím, že mohl být o mnoho lepší…

Info

Chelsea Wolfe (us) + Kælan Mikla (is)
23. 6. 2024 MeetFactory, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace