Články / Recenze

V propasti Chelsea Wolfe

V propasti Chelsea Wolfe

ScreamJay | Články / Recenze | 11.11.2015

Výkřik konce je ozvěnou každého začátku. Dívám se do tvojí propasti, jako bych v ní chtěl najít kus vlastního nebe. Abych padal tam, kam se jiní snaží vzlétnout. Ten okamžik trval celou věčnost, věděl jsem, že když se otočím zády, ztratím víc, než když se zkusím ztratit v tobě. Bylas jako divná holka na prvním rande. Holka, co neustále uhýbá očima, nejde v ní číst. A čím víc se ta propast mezi námi prohlubovala, tím jsme si byli blíž. Tak mi sakra napověz! Znepokojivě divná Apokalypsis, vlídně skličující Unknown Rooms, pak už jen půvabná bolest. Rány způsobený důvěrou se hojí těžce a trpět s tebou bylo nekonečně opojné.

Ty dva roky utekly strašně rychle a pro naši další schůzku jsem nehledal jakkoliv příznačné okolnosti. Žádný deštivý ráno, kterým bys mě provedla a já bych se pak tvářil, že není nic lepšího, než promoknout na kost. Jen jedna cesta autobusem na sklonku léta a očekávání, kterým jsem se ani nezkoušel bránit. Když se na youtube s předstihem objevila skladba Carrion Flowers, vzpomněl jsem si, že máš ráda Junga, který jednou napsal: "Vnímání nám říká, že něco je. Myšlení nám říká, co ta věc je. Cítění nám říká, co nás je hodno." Hned jsem věděl, že si ten tvůj bezelstný chlad zasloužím. Ostatně, něco podobného, podobný kontrast kdysi předvedla finská Valcra na své desce Hadal a mně bylo už v předstihu jasné, že tvé výrazové protipóly půjdou tentokrát ještě více proti sobě, ještě více semknuté. Silnější a plnější beat, čistší, čitelnější zvuk? Záleží snad na tom?

V sevření tvé něhy mé kosti praskají, jen tiše úpím, abych tě neplašil. Dlouhé, přeci odtažité objetí, cítím se v bezpečí a tvá zhouba mě pomalu stravuje. Minutu po minutě, tohle už nejsem já, stávám se pouhým poslem tvých dalších krásných bolestí. Chci říct, prožívej mě bezezbytku, protože jen tak budu naplněn! Potřeboval jsem znovu najít něco nezapomenutelně silného, jako byla onehdy The Waves Have Come a troufám si říct, že After the Fall nedbala stínu minulosti, když ve mě okamžitě překročila práh jakési hudební věčnosti, ke které mnohé tvůrčí odkazy jen bázlivě směřují. A že ses k tomu všemu naučila ještě zasmušile dronovat, vždyť u Iron Moon se musí okázale tetelit i Sunn O))) pod bavlněnou kápí (navíc tu kytaru držel v ruce Mike Sullivan z Russian Circles). Ano, Pain Is Beauty si za ty dva roky stihla obhájit status jedné z nejsilnějších desek roku a Abyss tenhle krok teprve čeká, přesto samozřejmě servíruje dvě třetiny naprosto pohlcujícího souznění a ve zbylé třetině uděluje milosrdný prostor bloudit, volnost přemýšlet.

Chelsea se dostala do fáze, kdy jediné, co ji může limitovat, je síla a rozměr vlastních emocí. Výrazovou autenticitu má přirozeně vžitou, nemusí na ni upozorňovat ani hřešit. Věřím jí úplně stejně lo-fi folkařinu, temně pulzující elektro i pomalý, těžký kytary. I když šeptá, je stejně naléhavá, jako výkřik a vůbec nezáleží na tom, jestli vychází ze zoufalství nebo volá po naději. I když Abyss najednou dohraje, ještě dlouze a citelně doznívá v hloubi vašeho nitra, jako ozvěna začátku, jako ozvěna konce.

Info

Chelsea Wolfe - Abyss (Sargent House, 2015)
www.chelseawolfe.net

Live: Chelsea Wolfe (us) + Wear Your Wounds (us)
26. 4. 2017 19:00 Futurum Music Bar, Praha
Vstupné: 460,- v předprodeji / 500,- na místě

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace