Články / Recenze

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek | Články / Recenze | 25.03.2024

Je to jako probuzení ze zimního spánku. Spánku, který trval dvacet let, během nichž svět kolem kvapíkem běžel dál a hybernující těleso nechával nerušeně odpočívat v podhůří. Usazená na půl cesty mezi Frýdkem-Místkem a Frýdlantem nad Ostravicí uprostřed beskydských svahů a lesů procitla opět v loňském roce k životu formace Garlands. Zdá se, jako by dvě dekády trvající pauza proběhla kolem kapely bez povšimnutí a nová hudba tak přicházela ze zapomenutých míst minulosti.

Zvukem Ztracená místa navazují tam, kde kapela skončila v roce 2003 se svým albem Osamělý večer, tedy u poctivého kytarového zvuku odkazujícího na kapely jako Siouxsie and the Banshees nebo Killing Joke. Na první letmý poslech se může u novinky vkrádat myšlenka, že se jedná snad téměř o obyčejný kulturákový rock, jakého nabízí české periferie víc než dost. Vyplatí se ale do hudby Garlands ponořit pozorněji. Jejich pojetí rocku s prvky gothic-punku totiž nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost. Stránkou kapely, která ji úspěšně vyčleňuje z výše zmíněné kategorie odrhovaček, jsou především dechy v podobě klarinetu a flétny, které vstupují do tradičních a umně zahraných kytarových vzorců občas zcela znenadání a posunují tak beskydskou skupinu o několik úrovní výš.

Nejhutnější atmosféru stoupající jako mlha nad Radhoštěm najde posluchač v samém závěru v songu Poslední cesta. Hřbitovní tématiku doplňuje flétna, která se zde osamoceně bez klarinetu dostává do nejzajímavějších poloh, basová linka vystupuje do popředí nejvíce z celé desky a dotváří potřebnou hloubku. To vše v polovině písně doplňuje hlas Rudolfa Hrušinského v roli Karla Kopfrkingla, což příhodně, a v tomto případě nelacině, dotváří dojem výletu na krchov, kde symbolicky končí cesta celé nahrávky.

Ztraceným místům by podobně intenzivní atmosféry slušelo více a je škoda, že nenabídnou během svých třiceti minut příliš dalších výraznějších výletů pryč z bezpečných vod jako Poslední cesta a drží se spíše sveřepě svého výchozího zvuku. Části alba, jako například Pod maskou nebo Černí koně tak skutečně spíš jen procválají kolem, než aby se zaháčkovaly v mysli. Téměř čtvrt století stará původní tvorba kapely přitom nabízí tóny deroucí se pod kůži hned od úvodních akordů otevíráku Vitriol, při jehož poslechu se zdá, jako by vám někdo nožem pomalu přejížděl po zádech.


Ztracená místa jsou hrou na jistotu a navazují na to, co Garlands fungovalo v minulosti. I tato jistota ale servíruje dostatečně svébytný materiál, který si svoji pozici v rámci českého undergroundu v klidu obhájí. Doufejme, že nebude třeba čekat dalších dvacet let, než se Garlands vydají hledat další nepoznaná místa, která jim vlijí do žil i touhu po ještě větším hudebním dobrodružství, ať už na hřbitovech, nebo jen uprostřed hustých lesů.

Info

Garlands – Ztracená místa (Malárie, 2023)
web kapely

foto © Petra Pešatová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Procházka mysli tajemným vesmírem (Toad Planet)

Veronika Tichá 26.08.2024

V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace