Vadim Petrov | Články / Recenze | 03.12.2015
Zpomalit dnb? Nesmysl. Hrdelní zločin, smrtelný hřích! Ivy Lab se ho přesto dopustili. Měli jasný motiv, a tak šli rovnou až na 86 bpm. Londýnské trio začalo spolupracovat asi před třemi lety a vydávali rovnou na Critical. Nedávno je proslavil collab Mef:Lab s remixem Sunday Crunk, který Mefjus proměnil v ryzí zlato (ostatně jako všechno, na co tenhle rakouský Midas sáhne). Doposud Ivy Lab jen opatrně zkoumali terén, nyní přichází nejen s albem, ale rovnou s celým labelem, platformou, na kterou se bude moci halftempo dnb postavit pevnýma nohama a celému světu vyřvat „in your face!“.
A jak to zní? Krutě. Ivy Lab si vzpomněli na historickou příbuznost hip hopu a dnb – jejich společným rodičem je totiž samplovaný Amen break. Na polovinu zpomalené nové album tedy člověka inspiruje k pohodovému pohupování spíše než k neurotickému záchvatu dnb fulltempa. Na skladby jako Voltage se dá dokonce koukat jako na špičkové hiphopové beaty a já jen doufám, že se do rodiny 20/20 přidají i solidní MCs.
Vokálů totiž na desce najdete jen poskrovnu, často v upravené formě, nasekané jak cibule slouží spíš k doplnění rytmické kompozice, než aby vedly ucho líného posluchače. Některé skladby (např. No Answer) mají atmosféru starého dubstepu, člověk se ztrácí ve vibracemi nasyceném zeleném dýmu a objevuje abstraktní světy ve své hlavě. Jednou takovou je i Third World Cop se zvukem, jako by kusy betonu visící na zrezlých roxorech padaly na hlavy urbexovým nešťastníkům, jejichž jediná reakce je: „Tak ubal eště špeka.“
Ivy Lab nejsou první halftempoví průzkumníci a jak zjistili už Alix Perez nebo Eprom, mezi jednotlivými těžkými dobami je najednou obrovský prázdný prostor. Místo virblů se vejdou i naprosto nevirblové zvuky, které by se ve fulltempu nestihly prosadit. Kopáky nemusí tolik dupat a hutné, extrémně nízko položené basy, narozdíl od dubstepu, nebojují tolik o pozornost a nechávají volnost vyšším frekvencím. Celkovou atmosféru dotváří kontrast mezi motivy táhnoucími se přes několik taktů a rytmickými prvky, které místy stojí stranou jako částice nepříliš stlačeného plynu.
Ivy Lab nepřišli jen s albem, vytvořili prostor pro úplně nový žánr. Do Stormu se ale hodí a já doufám, že sem svoji partu brzo přivezou.
Ivy Lab – 20/20 Volume One
www.2020ldn.com
Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025
Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.
Štěpán Šanda 28.01.2025
Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.
Michal Pařízek 28.01.2025
Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.
Radim Kopáč 27.01.2025
Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…
Veronika Vagačová 22.01.2025
Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.
Jiří V. Matýsek 21.01.2025
Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.