Vadim Petrov | Články / Recenze | 03.12.2015
Zpomalit dnb? Nesmysl. Hrdelní zločin, smrtelný hřích! Ivy Lab se ho přesto dopustili. Měli jasný motiv, a tak šli rovnou až na 86 bpm. Londýnské trio začalo spolupracovat asi před třemi lety a vydávali rovnou na Critical. Nedávno je proslavil collab Mef:Lab s remixem Sunday Crunk, který Mefjus proměnil v ryzí zlato (ostatně jako všechno, na co tenhle rakouský Midas sáhne). Doposud Ivy Lab jen opatrně zkoumali terén, nyní přichází nejen s albem, ale rovnou s celým labelem, platformou, na kterou se bude moci halftempo dnb postavit pevnýma nohama a celému světu vyřvat „in your face!“.
A jak to zní? Krutě. Ivy Lab si vzpomněli na historickou příbuznost hip hopu a dnb – jejich společným rodičem je totiž samplovaný Amen break. Na polovinu zpomalené nové album tedy člověka inspiruje k pohodovému pohupování spíše než k neurotickému záchvatu dnb fulltempa. Na skladby jako Voltage se dá dokonce koukat jako na špičkové hiphopové beaty a já jen doufám, že se do rodiny 20/20 přidají i solidní MCs.
Vokálů totiž na desce najdete jen poskrovnu, často v upravené formě, nasekané jak cibule slouží spíš k doplnění rytmické kompozice, než aby vedly ucho líného posluchače. Některé skladby (např. No Answer) mají atmosféru starého dubstepu, člověk se ztrácí ve vibracemi nasyceném zeleném dýmu a objevuje abstraktní světy ve své hlavě. Jednou takovou je i Third World Cop se zvukem, jako by kusy betonu visící na zrezlých roxorech padaly na hlavy urbexovým nešťastníkům, jejichž jediná reakce je: „Tak ubal eště špeka.“
Ivy Lab nejsou první halftempoví průzkumníci a jak zjistili už Alix Perez nebo Eprom, mezi jednotlivými těžkými dobami je najednou obrovský prázdný prostor. Místo virblů se vejdou i naprosto nevirblové zvuky, které by se ve fulltempu nestihly prosadit. Kopáky nemusí tolik dupat a hutné, extrémně nízko položené basy, narozdíl od dubstepu, nebojují tolik o pozornost a nechávají volnost vyšším frekvencím. Celkovou atmosféru dotváří kontrast mezi motivy táhnoucími se přes několik taktů a rytmickými prvky, které místy stojí stranou jako částice nepříliš stlačeného plynu.
Ivy Lab nepřišli jen s albem, vytvořili prostor pro úplně nový žánr. Do Stormu se ale hodí a já doufám, že sem svoji partu brzo přivezou.
Ivy Lab – 20/20 Volume One
www.2020ldn.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.