Karlovarské korzo #1

Rok jedna po padesátce. Nový začátek, nebo obyčejné pokračování? Nejspíš obojí. Pravidelné lázeňské intermezzo začalo včera krátce po poledni, změn by se pár našlo, ale žádné dramatické. První adrenalin přichází ve chvíli, kdy zčervenalé osazenstvo úschovny zavazadel zdráhavě vysvětluje, že v mojí festivalové tašce nějakým způsobem praskla sponzorská plechovka. Hrnky to vydržely, tiskoviny nikoliv. Začátek mokrý a smrdí pivem, příznačné? Lucii na slavnostním zahájení nahradil orchestr hrající známé filmové melodie, okolo procházíme dávno po slávě, ve chvíli, kdy rachot z kalícího stanu teprve nabírá na intenzitě. Tady letos poněkud matou kombinací sobů a palem, severský chlad s kokosovým odérem? Proti gustu...

První den poněkud rozpačitý, myšlenky na předčasný odchod ze sálu se letos objevily nějak brzy. Dokument Animovaný život na úvod ale zpětně celkem zajímavý, žít v replikách z Disneyho filmů lze nakonec docela dobře, pokud tedy s jejich pomocí nechcete vysvětlovat, co je to sex. Příběh autistického chlapce Owena Suskinda je dojemný a zdaleka neuzavřený, v paměti zůstává déle, než se původně zdálo. Kaili Blues předchází velká pověst, přímé setkání zdrženlivější, než se mohlo zdát. Možná jde na začátek o příliš náročný kalibr, existenciální lyrická báseň se zajímavými obrazy a kamerou se stravovala velmi těžko.

Klidná podvečerní hodinka v Bokovce s růžovým pinotem a novým románem Ladislava Šerého utekla zatraceně rychle, příběh několika kamarádů v nástupu do středního věku rezonuje silně. Jiří Zahradnický rulez, recenzi čtěte v letním Full Moonu. Možná i proto nemohla zaujmout často zmiňovaná Belgica. Příběh baru, který vedou dva bratři, mluví o podobných věcech jako kniha Nikdy nebylo líp, jenom laciněji a vlastně zoufale průměrně. Pro nastavovanou kaši s pohádkovým koncem je signifikantní scéna, ve které v dříve tak svobodomyslném podniku mladší z bratrů nařizuje barmanům, aby do pití začali dávat víc ledu. Prý to vypadá lépe a navíc je to levnější. Vhodnější slova nenajdete.

Světový den UFO začal projekcí Fuocoammare, vítězného snímku letošního Berlinale. Tady se slovy zatraceně opatrně, Zlatý medvěd je v dobrých rukou. Šokuje koncentrace vysoce pozitivních ohlasů na Anthropoid, úvodní snímek festivalu, že by padesát odstínů národní hrdosti? Další neidentifikovatelné létající předměty zatím nespatřeny, ale kdo ví, co dnes ještě přijde. Silný dvojboj Juliety s Patersonem slibuje mnohé.