Karlovarské korzo #4

Jean Reno přijel, viděl a zvítězil. Podle všech ohlasů si na tiskové konferenci téměř okamžitě omotal kolem prstu novináře, kterým předváděl imitace různých režisérůa a dobrá nálada dýchá také z rozhovoru pro festivalový deník. Francouzská celebrita mimo jiné prozradila, že se směje v jednom kole a to přijel na pravé místo, protože humoru je tady ve Varech spousta a atmosféře podléhají i lidé, od kterých by to člověk nečekal. Marek Eben zavtipkoval právě na účet Jeana Rena, když ho Na plovárnu uvedl se slovy, že jde o velkou postavu světového filmu, dokonce vyšší než on sám, Jamie Herdon zase nepochybuje o tom, že by se zachoval stejně jako Kubiš a konečně Emma Smetana polehává na podlahách kinosálů s hřejivým pocitem, že je zase mladá, alternativní a hrozně nezávislá. Turné po zaplivaných klubech dělá zázraky.

Humor naopak nečekaně téměř absentoval ve snímku Kostěný tomahawk, uváděnému v rámci sekce Půlnočních filmů. Tedy ten prvoplánový, pomrkávání jsme si užili dost a dost, Patrick Wilson mohl s ledovým klidem zůstat ve své „fargo“ poloze a v podstatě se nemusel ani převlékat, o Kurtu Russelovi jsme nikdy nepochybovali. Od westernu, ve kterém na špatné straně účinkuje kmen (respektive tlupa) troglolytů se zálibou v prznění a kanibalismu, se tak nějak čekalo něco jiného, ale film s velmi skromným, ale pečlivě vybraným hereckým ansámblem nakonec bavil až do konce. Tedy bavil - divná záležitost ležící v hlavě překvapivě dlouho, očekávání sice nenaplněna, ale právě ta divnost to celé vynahradila. Obávám se, že si z nás režisér S. Craig Zahler zatraceně vystřelil, ale nejspíš mu to asi vyšlo. Sál na novinářské projekci neopustil téměř nikdo (ne snad, že by bylo úplně plno), tedy až na několik duší, kterým úvodní proříznutí krku zkazilo večer. Věděli jste, že v krku je 16 hlavních žil a že je musíte proříznout všechny? Pokud ne, tak rovnou zpátky do školy.

Respektive za Učitelkou. O vztahu Jana Hřebejka k retro komediím se budou jednou psát knihy, Učitelka je ale trochu z jiného těsta. Režisér svůj nový snímek v jednom rozhovoru představil jako „Pupendo bez humoru“ a v dalším zase jako „Pupendo s příběhem“, obojí je vlastně správně, vyberte si sami. Ten, kdo v osmdesátých letech chodil na základní (respektive jakoukoliv) školu, bude mít rozhodně o čem přemýšlet. Povedená záležitost s vynikající Zuzanou Mauréry v hlavní roli a nebojte, nakonec se přece jenom alespoň pousmějete. Hřebejk s Jarchovským tentokrát útočí poněkud jinými zbraněmi, podvratné decentní poštívání je mnohem sympatičtější. Podobně potěší roztomilá česko-slověnština, ale z Učitelky nakonec převládá tísnivý pocit, který do dnešní doby bohužel celkem slušně zapadá.

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho a další retro. Sympaticky ne-boxerský snímek s neprůbojným a rozpačitým hlavním hrdinou je natočen v černobílé s výrazným zrnem, tak aby působil akorát autenticky. Spoilery vynechme, ale pro zvědavé snad jen dodejme, že hlavní hrdina se nakonec svého nejšťastnějšího dne přece jen dočká.