Marek Blažíček | Články / Sloupky/Blogy | 21.06.2021
Sedmašedesátiletý italský umělec Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. Jeho poslední dvě sochy byste ovšem v prostoru hledali těžko – jsou „neviditelné“, prakticky neexistují, tedy existují, ale pouze v mysli autora. Jednu z těchto soch vystavil na milánském náměstí Piazza della Scala, respektive zde čtvercem z pásky vymezil prostor, ve kterém se socha podle něj nachází. Druhou s názvem Io Sono (v italském překladu „jsem“) vydražil za 15 tisíc euro (380 tisíc korun). Výtvarné umění tím vyhrálo další fázi závodu v osídlení konceptuálního Měsíce, když na něm prodejem neviditelné sochy zapíchlo pomyslnou vlajku.
Poprvé se ve světě umění vydražilo „nic“. Ono „nic“ se už vystavovalo, známý příklad představuje výstava v pařížské galerii Iris Clert z dubna 1958 s názvem Le Vide (v překladu „Prázdnota“). Yves Klein vybílil stěny a nechal tři tisícovky zmatených návštěvníků vnímat absolutní prázdnotu. Podobné kousky v různých variacích tropili i další Kleinovi současníci. Člověka tedy napadá, proč se kolem Garauovy sochy dělá takový humbuk. Garau ovšem tohle „nic“ vydražil. Navíc s tím, že socha přeci existuje, ale jen v hlavě umělce. „Tohle dílo po vás chce, abyste aktivovali sílu představivosti. Vakuum není nic jiného než prostor plný energie, a i když ho vyprázdníme a nic v něm nezůstane, podle Heisenbergova principu neurčitosti má toto ‚nic‘ váhu. Má tedy energii, která se kondenzuje a přeměňuje v částice, tedy v nás,“ uvedl.
Před tím, než se Garau začal věnovat výtvarnému umění, byl bubeníkem v kapele Stormy Six. Jak se dobývání konceptuálního Měsíce s prodejem „ničeho“ dařilo v hudbě? Kdyby Garau změnil obor, třeba by se na něj dostal ještě dřív… Na rozdíl od výtvarného umění se tam totiž „nic“, nebo chceme-li idea díla, prodávala už v dobách Johna Cage a jeho „hitu“ s názvem 4'33", v němž Cage v přesně vymezeném časovém intervalu třikrát zavře a otevře klavír. 4'33" hrál na koncertech, skladba se ozývala z jukeboxů (údajně jako vítaný oddech od rock and rollových vypalovaček) a taky se dočkala i coverů. Přičemž jeden má na svědomí i Frank Zappa.
John Cage ale ten pomyslný stožár vlajky, která se už už zapichovala do povrchu Měsíce, rozlámal právě při zavírání klavíru. Kdyby ho nezavřel, „nic“ by se třeba prodalo už před mnoha lety. Ale zatímco Cage se 4'33" chtěl ukázat, že i když neslyšíme „nic“, tak stále něco slyšíme, Garau zašel ještě dál. Co by se asi stalo, kdyby zůstal u hudby?
foto © se svolením Salvatoreho Garaua
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.