Michal Smrčina | Články / Reporty | 24.10.2017
Když Mayhem v rámci letošní tour Purgatorium dali najevo, že půjde o živé provedení kultovního alba De Mysteriis Dom Sathanas, vzbudili solidní pozornost. Když padl jeden z termínů druhé části evropské šňůry i na Bratislavu a byl odhalen support dalších kapel, očekávání ještě narostlo.
Vhodně zvolený Randal otevřel mříže zkraje sychravého večera a zahrádka před klubem se zaplnila pestrým publikem. Uvnitř, na lehce vyvýšeném pódiu, se postupně začaly objevovat nezbytné artefakty – hořící svícny úctyhodných rozměrů a sem tam zvířecí lebka, rituál si žádal své rekvizity, ačkoli z kategorie těch krotších. Úvodní bezvětří rozčísli polští Deus Mortem. Pomalý nástup následovala bouře, kapela výhrůžně vrhala do davu ostré pasáže, teatrální vizáž fungovala. Prostor klubu se naplnil až při Dragged Into Sunlight, které už lokální posluchači mohli vidět s Monarch letos na jaře v Praze. Pokud se v úvodu večera daly identifikovat trosky melodií, pak je smazal sprint za zvukovou destrukcí. Balaclavy udělaly svoje, dodaly kapele cosi specifického, a přitom umožnily zaměřit se na sonické výpady a mihotavé stíny postav vystupujících jen pod iniciály.
Kdo se rozhodl opustit sál během delší pauzy a zkrátit si čekání, musel počítat se ztrátou dobrého místa a nadávat si po zbytek večera. Přivítala ho neprostupná hradba těl a temena mužů s nebezpečně krátkými sestřihy a slabostí pro nordickou estetiku. Klasická deska z roku 1994 přitáhla stejně staré posluchače jako je ona sama, i ty dvojnásobného věku. Oprášená historie ovládla prostor a autenticky tlející rubáše protagonistů si uzurpovaly zraky zúčastněných. Jestli Hellhammer za bicími neochvějně hlídal intenzitu koncertu i subtilně komplikoval různé pasáže, z ostatních vanul chlad. Attila Csihar dominoval nejen pověstným hlasem, ale rovněž oděvy, dají-li se tak jeho kreace nazvat. Nevídaná invence v módě rozkladu a pohanství. Pestrost hudebních motivů naživo fungovala stejně jako na desce, rovnováha mezi melodií a zlovolnými emocemi byla zachována. V tom spočívala síla vystoupení - bylo možné vychutnat si riffy a vnitřně prožít celé album i přes jeho nezbytnou misogynii.
Mayhem (no) + Dragged Into Sunlight (uk) + Deus Mortem (po)
19. 10. 2017 Randal Club, Bratislava
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.