Články / Recenze

Kill the Dandies! a Fender Jaguar u pasu

Kill the Dandies! a Fender Jaguar u pasu

Jakub Hudák | Články / Recenze | 26.03.2013

Na Kill the Dandies! se stačí jen podívat a hned si uděláte představu o tom, co od nich uslyšíte. Zpěvačka, která vypadá nepatrně jako Kim Gordon za klávesami, několik chlapů s kovbojským smyslem pro módu, špičatými botami a třeba ještě s Fender Jaguarem u pasu – to dneska s velkou pravděpodobností znamená kombinovat lehce garážovou estetiku s bluesovými a bluegrassovými inspiracemi ukrytými pod samply a mírně shoegazovým přístupem ke kytaře.

Občas se najde někdo, kdo se Kill the Dandies! zeptá, proč se tak stylizují, ale při poslechu desky Those Who Hold the Flame je to celkem jasné: to, jak vypadají, to, jak znějí, a to, jak působí naživo, je součástí jediného varietního spektáklu, kde nemá smysl ptát se na upřímnost, protože tady jde o dojem. Zatím poslední album Kill the Dandies! nese několik výrazných znaků, například velmi pečlivě nahrané bicí, jejichž rytmus ve většině případů kopíruje brumlavě zkreslená basa anebo působivé instrumentální nástupy jako z In the Kingdom #19 od Sonic Youth.

Album začíná velmi mužským Into My Flames, s hlasem, který se neumí rozhodnout, jestli je spíš starší Steve Ignorant anebo Elvis Presley a pokračuje písní The King of Kalifornia s trochu rozmarným a trochu ironickým ženským vokálem, který malinko připomíná Lydii Lunch, a končí sborovým voláním do publika. Deska poté naneštěstí poněkud ztrácí na výrazných momentech a řekl bych, že funguje zejména díky dynamice udržované střídáním mužských a ženských složek – a to nemluvím jen o zpěvu. Například It’s So Sad začíná jako vyčítavé ženské tango, do kterého se po chvíli vlomí chlapské, agresivně disonantní kytary a v závěru se mění zpět na smutnou dívčí country píseň s recitací do prázdna. Oproti tomu Black River je vyloženě válečná pochodovka, a proto po ní musí přijít The Dog, vyprávěná jako uvěřitelná a atmosférická vzpomínka malé holčičky. Jednou z nejzajímavějších věcí je Saturn, punkovější duet, který se ale po falešném konci mění na něco, co by klidně mohlo být právě na albu EVOL od Sonic Youth.

Album uzavírá skladba And Through the Storm We Get Home, která zpočátku představuje určité zklidnění a zamyšlení, ale opakováním graduje až k ocelově zkresleným kytarám připomínajícím rané Slint a z melodického hlediska působí neuzavřeně, jako by Kill the Dandies! chtěli, aby deska končila otázkou.

Info

Kill the Dandies! – Those Who Hold the Flame (Drug Me Records, 2011)
www.killthedandies.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace