Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 13.07.2017
Jak bylo řečeno v předchozích dílech, letošní ročník karlovarského filmového festivalu se povedl. Domácí kritika se sice stále ještě přetahuje v disputacích o významu, kvalitě a přesvědčení celkového vítěze Křižáčka, ale tyhle ambice postrádáme. Podstatné zážitky najdete v jednotlivých dílech Korza, tohle vnímejte pouze jako rekapitulaci toho, co letos na promenádě nejvíce zaujalo. Některé zážitky se postupně rozpustí, jiné pod kůží zůstanou natrvalo, každý rok je to stejné. V případě této pětice ale není o čem debatovat. Řazeno abecedně, na stupně vítězů se nehraje.
Ciambra
Dospívání je složitá věc kdekoli na světě, ale v cikánské komunitě v Kalábrii je cesta od kluka k muži o poznání klikatější. Kdo by netoužil po tom vyrovnat se staršímu bratrovi? Třináctiletý Pio se možná snaží dospět příliš urputně, ale o to hlubší jsou situace, ve kterých sám zjistí, že k cynismu plnoletých má ještě daleko. Fascinující atmosféra a famózní výkony neherců znamenají velmi silný zážitek, který dozrává několik dnů po projekci.
Divý kraj
Chobotnice nebo vetřelec aneb jeden z nejdiskutovanějších snímků letošního ročníku. Režisér Amat Escalante se na karlovarský festival vrátil již potřetí, po dramatech Krev a Heli přichází s divotvornou vizí sociálního dramatu kříženého se sci-fi a notně kořeněným smyslnou latinskoamerickou magií a poetikou. Pro jedny film o ničem, pro druhé jeden z vrcholů festivalu.
Listopad
Kytice po estonsku. Černobílá pohádková elegie podle estonského bestselleru kombinuje báje a pověsti se zálibou v béčkové estetice, na své si přijdou i příznivci Karla Zemana. Úžasná kamera a výprava, suverénní režie a parádní casting, pohádkový rámec podvratně narušuje černý humor a zřejmý nadhled. Jedno z nejmilejších překvapení festivalu.
Psi
Hříchy a odkaz Pinochetova režimu jsou tématem, které v Chile silně rezonuje i dnes, téměř třicet let od jeho pádu. Hutná psychologická romance od chilské režisérky Marcely Said poskytuje relativitu různých pohledů na vinu a smíření, stejně jako odtažitost vysoké třídy, která až příliš snadno některé skutečnosti přehlíží. Leccos se dozvíme také o ženské roli v chilské společnosti, v některých momentech se na příslušnost ke společenské třídě nehledí. Velmi zvláštní, komplikovaný snímek, který se dokáže zavrtat hluboko do mysli a často se znovu ozývat.
Wind River
Vítězný snímek diváckého hlasování na poslední chvíli ukradl cenu izraelskému Cukráři. Jistou roli v tom jistě hrály i sympatie vůči přítomnému Jeremymu Rennerovi, ale kvalitě režijního debutu Taylora Sheridana (scénáře k filmům Za každou cenu nebo Sicario: Nájemný vrah) to nic neubírá. Mrazivý (doslova) thriller s kriminální zápletkou neoplývá zběsilým tempem, přesto diváka nenechá ani na moment v klidu. Veliká škoda, že ho (podobně jako srovnatelně povedený Za každou cenu) v našich kinech neuvidíme. Příběh z indiánské rezervace si velké plátno zaslouží.
52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.