Kristýna Trochtová | Články / Recenze | 07.12.2016
Wilco jsou bezesporu jednou z nejzásadnějších alternativních kapel přelomu milénia. Tak schválně: ať zvedne ruku ten, kdo nevyrůstal za zvuků desek Being There nebo Yankee Hotel Foxtrot. Nikdo se nehlásí? Tušila jsem to. Albovou novinkou Schmilco kapela svou pozici jednoznačně utvrzuje a zároveň nepřešlapuje na místě. Právě naopak.
Když pro věčně ztrápeného lídra kapely Jeffa Tweedyho konečně nastaly lepší časy, fanoušci to poznali skrze loňskou desku Star Wars, která zachytila Wilco v podobě, v níž už se patrně nikdy nevrátí. V podobě nebývale experimentální až progresivní, hudebně nebojácné a svérazné. Deska byla přijata vlažně i nadšeně, nominace na Grammy však nakonec proměněna nebyla. Nové přístupy posunuly Wilco jako kapelu dál, ale s opět nešťastným a problémy přitahujícím Tweedym tato etapa nemohla trvat věčně. A tak je tady Schmilco, symbolický návrat ke klidnější a akustičtější verzi oblíbené chicagské šestice, jak jsme ji znali ze začátku nultých let. Prvoplánově patetický "návrat ke kořenům" se však nekoná, Wilco zkrátka neumí ustrnout na místě.
Pokud byly předchozí nahrávky prodchnuty idealismem a možná i naivitou, Schmilco je zhudebněním strmého pádu na zem, jakéhosi životního vystřízlivění. Wilco zde skrze humorný název alba a obalu od známého kreslíře Joana Cornelly ironizují sami sebe a nebojí se s hořkosladkým úsměvem na rtech říct, že život občas stojí za hovno. Cynicky popisují obyčejné věci, obyčejné pocity, které každý dobře zná. Právě v jednoduchosti a "obyčejnosti" Schmilca tkví jeho největší krása. Uchopit pocity s nepřeslazeným či neubrečeným (a to se týká i skladby Cry All Day) způsobem není vůbec jednoduché, tady se to však podařilo.
Jistě, o žádné hudební objevnosti nemůže být řeč, ale i to koresponduje s oním střízlivým přístupem, s nímž se Tweedy a spol. jali tvořit nový materiál. Z Wilco byl vždy cítit obrovský talent na jednoduché, přitom takřka geniální melodie, což se na Schmilcu opět plně projevilo. Pilotní singl If I Ever Was a Child je tím nejzářnějším důkazem.
Pokud razíte heslo "čím méně akordů, tím lépe" a pokud jste na tom zároveň emočně podobně jako Jeff Tweedy, album Schmilco vás pravděpodobně potěší. Nepřinese odpovědi na vaše otázky, ale alespoň vás ukonejší tím, že v tom nejste sami. Nikdy.
Wilco - Schmilco (dBpm, 2016)
www.wilcoworld.net
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.