Dita Koudelková | Články / Reporty | 09.07.2015
Další ročník jednoho z předních festivalů u nás přitáhl do Čech opět pořádně našlápnutý line-up. Jediný hudební festival na našich pláních, který se pyšní takovou žánrovou vyhraněností, měl jako každoročně v nabídce přední zástupce ze zahraniční punkrockové, hardcorové a rockabilly scény, stejně jako zvučná jména reggae, ska a indie rocku, v obou případech doplněná tím nejlepším z české scény. Jedenáctý díl Mighty Sounds se oproti festivalové klasice nezaměřil na jeden mainstreamový tahák, ale vsadil na řádnou dávku žánrových headlinerů. A velkou novinkou letošního ročníku byly autogramiády hned několika z nich (Enter Shikari, Red Fang, Batmobile, Jaya The Cat a další), jejichž signaturu na cédéčko, plakát nebo fotku do deníčku jen tak neseženeš. Hudební chuťovky byly servírovány od pátku třetího až do pondělních ranních hodin.
Festival zahajoval ve čtvrtek tradiční Mighty Warm Up, o kterém krouží divoké pověsti s přízvisky legendárních večírků. Pokud jste se však zdráhali započít první oficiální den festivalu omračující kocovinou nebo bez vás v práci nemohli žít a namísto pivem nasáklé párty s bostonskými králi klubové scény Burning Streets a balkan stylem punkových Circus Problem vás čekala malebná cesta vlakem, nebyli jste ani tak o nic ochuzeni. České dráhy si na pátek připravili neorganizovanou výluku vedenou jako triatlon na všech úrovních dopravy a pět hodin cesty se bezpečně vyrovnaly osmi budvarům s nějakým tím panáčkem navíc. Kdo se zvládl dopravit do areálu včas, zkusil jednu z ozdob pátečního line-upu, kterou byla našlápnutá parta z Ontaria The Creepshow. Psychobilly ostré jak brusle kanadského hokejového nároďáku, vpálilo hned na úvod starou pecku Demon Lover. Pod pódiem to zavířilo hlučným přivítáním a reverend McGinty okamžitě kázal další vál. Teploty ještě pořád dosahovaly hodnot bran pekelných, zatímco plání osázenou početným publikem svištěla příhodná See You in Hell. Creepshow se teprve rozehřívali, následovala vypalovačka Devil´s Son. Ústřední skladba posledního alba Life After Death byla pro její autorku Kendu Legaspi před třemi lety vstupenkou ke Creepshow: „Když jsme jí poprvý slyšeli, řekli jsme si: Sakra, tohle je náš song!“ říká McGinty, se kterým jsme si pár dní před festivalem povídali o jejich začátcích, změnách a připravovaném albu. No rest for wicked! Exotická bad girl „Obi Van Kendaby“, jejíž vokály jsou jak vystřižené z burleskního představení čtyřicátých let na Pearl Harboru, házela do davu další nesmrtelné vyhrávky jako Zombies Ate Her Brain, Hellbound nebo Born to Lose a sama se nakonec vrhla do vln natažených rukou. Nové album by mělo vyjít začátkem roku 2016.
Jedním z největších pátečních lákadel byli pochopitelně matadoři Sick of It All. Mighty Sounds už několik let usilovalo o legendární partu newyorského hardcoru, až se nakonec zadařilo. Velké očekávání fanoušků tak okolo deváté večer pokřtili hitem Good Looking Out. Syrové riffy s melodií na první dobrou jsou načichlé industriálními ulicemi Queensu a proměňují tisknoucí se davy v divokou masu řízenou jen jedním kapitánem. Frontman Lou Koller si to pod pódiem šéfoval jak Kim Čong-Un spartakiádní oddíly na prvního máje v Pchjongjangu, moshing střídal circle pits, loktem doleva, doprava, další dvě otočky, úkrok stranou a rozběh na wall of death. Poctivý hardcore bez cukrbliků, co by i po třiceti letech zašlápl všechny následovníky.
Dalším highlitem byli britští Architects. Jedna z posledních kapel velkých stagí před koncem prvního dne se časově překrývala s kalifornskými Rezurex, jejichž rockabilly show v čele s leDeonem, co má místo poloviny hlavy lebku, jsou v pražských venue vyhlášené. Kdo se ale rozhodl dát přednost temnému metalcoru, byť jen na zkoušku u úvodní pecky Broken Cross, už se nemohl pohnout dál. Melodické kytarovky umocněné nelidsky hlasitým řevem frontmana Sama Cartera jsou jak noční můra, která vás přepadne uprostřed noci a nohy zdřevění. Pokud se o Rezurex píše jako o démonech podsvětí, Architects jsou jejich Luciferem, jenž ovládá obří pódia. Promeškat tuhle kapelu naživo bylo trestuhodné.
První den Mighty Sounds pod diktaturou pánů zla byl u konce. Teď už jen vyčůrat, pomodlit a spát.
Mighty Sounds 2015
3.7.2015 Letiště Čápův dvůr, Tábor
foto © Tomáš Hejlek
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.