Nadčasový příběh o hrdinovi Mounaikim (My Baby)

Holandští My Baby překračují stylové i geografické hranice už nějaký ten pátek a nic se v tomto ohledu nemění ani na jejich čtvrté studiovce Mouniaki: By the Bright of Night. Hudba samotná se však desku od desky vyvíjí a My Baby do sebe vstřebávají další a další vlivy, kterými svou hudbu obohacují a zaplňují.

Od postupného opuštění soulových náznaků na debutu se přenesli přes repetitivní kytarové riffy bluesmanů z delty Mississippi (Shamanaid, 2015) a letos jdou ještě hlouběji. Až ke kořenům blues v Africe, k šamanismu, k hudbě, která je naší přirozenou součástí, a tudíž je i nadčasová a široce srozumitelná. Pro My Baby je charakteristický transovní rytmus, který tentokrát dostává lehce modernější parametry (For a Change), jindy je více elektronický (titulní By the Bright of Night), onde se drží v pozadí (Supernatural Aid), jindy je nosným prvkem skladby (Shadow Dancer). My Baby tak mažou jakékoliv žánrové propasti a přímo propojují nenásilně použité prvky world music s dusající (téměř) taneční rytmikou. Ale ono je to vlastně totéž, šamanské tance a dance párty. Jen v klubech jako by se často vytratila mystika, kterou My Baby vrací do hry.

Tahounem My Baby je Cato van Dijck, zpěvačka s výrazným, specificky zbarveným hlasem. Nejvíce jí sedí zasněná vypravěčská poloha spojující dávné s přítomným. V jádru alba stojí nadčasový příběh o hrdinovi Mounaikim a jeho proměně, protagonistou je ale sama hudba. Příběh jako takový se do popředí netlačí, je jen sotva viditelným vláknem, které spojuje hudební universum. Hudba je společný jazyk a My Baby ho ovládají na úrovni rodilých mluvčí.