Jana Vondrušová | Články / Reporty | 28.02.2015
Open Mic funguje v Brně už více jak tři roky a za tu dobu si našel věrné a pravidelné posluchače. Honza Řepka postupně předal žezlo Anně Pinknerové a sám se v Brně objevuje jen při zvláštních příležitostech. Jedna taková se naskytla koncem února v rámci Koncertu navíc. A tentokrát šlo opravdu o mimořádnou událost.
Do Brna se po více než dvou letech vrátil britský kytarista a skladatel Justin Lavash. V Praze žije už přes deset let a tam ho přece jen vidí častěji než v Brně. Aby se vyvážil poměr sil – jeden chlap za večer stačí –, organizátoři pozvali na úvod večera jihlavskou písničkářku, v současnosti usazenou v Brně, Petru Šany Šanclovou. Pro některé posluchače to byla úplná novinka, dosud ji nikdy neslyšeli, ale překvapila příjemným hlasem a lyrickými texty. A všechny rozesmál protestsong o složenkách od Eonu.
Složení publika bylo různorodé, ať už věkově (od mladých muzikantů až po příznivce střední generace), nebo národnostně (dorazili návštěvníci z Košic nebo Krakova). Vznikla skvělá atmosféra, ze které bylo patrné, že přítomní ví, na co přišli, a to se nestává vždycky. Úsměvnou součástí celého večera byl pes, který štěkal po každé písničce, a nikdy během ní. Po krátké přestávce moderátor večera Honza Řepka upozornil, ať Justinovi nekoukáme jen na ruce, ale taky posloucháme, o čem zpívá, že obojí je důležité. Ale ono to není tak jednoduché, protože jeho hra je jak z jiného světa, chtěli byste to umět taky. Justin hraje na kytaru, kterou má už šestatřicet let, dostal ji od mámy. Představil pár nových písniček z chystaného alba Changing of Tides a prozradil, že je romantik. Což mělo publikum šanci posoudit při poslechu skladeb, které napsal pro svoji ženu.
Druhý den byla možnost pro přítomné kytaristy se od kytarového čaroděje původem z Londýna něco naučit, dílna byla zaměřená hlavně na fingerpicking, hru palcovým prstýnkem, a na slideové hraní. Justin se ukázal jako pozorný učitel, který vysvětloval stále dokola, navíc klidně přiznal, že nesnáší barré akordy, a když nemusí, tak je nehraje. Za dvě hodiny byl konec, ale jen málokdo se cítil nasycen. Padl návrh na dílnu o aranžování, tak doufejme.
Justin Lavash v současnosti sbírá prostředky na vydání nového alba, můžete ho podpořit tady.
Open Mic:
Justin Lavash (uk) + Šany
20. 2. 2015, Café Práh Brno
foto © Helena Káňová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.