Anna Mašátová | Články / Reporty | 06.04.2014
Festival Mladí Ladí Jazz slaví teprve pátý ročník, přesto si můžete být jisti, že ať vyrazíte na jakýkoliv koncert z jeho nabídky, nebudete litovat. Cílem festivalu je nabízet méně známá i veleslavná jména širší posluchačské obci za rozumné vstupné, takže si ani nejchudší studentík nemusí odpírat kulturu, aby mu zbylo na chleba. Jedním z nejočekávanějších vystoupení letošního roku byli Britové Portico Quartet, kteří se naposledy objevili v Čechách před dvěma lety jak na Colours of Ostrava, tak právě v rámci Mladí Ladí Jazz.
Večer odstartoval pražský projekt The Superpower; dlužno říci, že výběr předkapely vzbuzoval přinejmenším rozpaky. Spojení rocku, elektroniky, chilloutu i ambientu podmalované projekcí bylo sice zajímavé, většinu času to však vypadalo, že jste se omylem ocitli na zkoušce gymnaziální kapely, která ještě tak úplně neví, co chce, a není dostatečně silná, aby eklektickou směs zvládla sebevědomě předat publiku. S hosty, zpěvačkou či flétnistou dostaly skladby větší grády, kytaristův zpěv shazoval jinak velmi slušný hudební i vizuální doprovod.
Po poděkování sponzorům, které se obešlo bez trapnosti a nudy díky showmanství pořadatele, nastoupila očekávaná čtyřka. Portico Quartet jsou po devíti letech na scéně uznávanou kapelou. První dva roky jste ji mohli dokonce vídat na londýnských ulicích pod názvem London Hand Quartet. Basista Milo Fitzpatrick a saxofonista Jack Wyllie, kamarádi z dětství, k sobě přizvali bubeníka Duncana Bellamyho a hangistu Nicka Mulveye, a protože téměř nikdo z nich nemá akademické hudební vzdělání, společně objevují hudební zákonitosti a překračují hranice svých nástrojů. I proto se stal jedním z poznávacích znamení ufo připomínající kovový hang, který si přinesli do zkušebny jako bizarní suvenýr z festivalu Womad. Současné jméno vzniklo shodou náhod při krátkém turné po Itálii, kde kvůli dešti skončili pod kamenným portikem.
Východolondýnská parta byla za debut Knee-Deep in the North Sea (2007) nominována na cenu Mercury. Snad dobře, že ji nezískala, mezi britskými hudebníky totiž koluje pověra, že po oceněných neštěkne do roka pes. O čtyři léta později odešel Mulvey, což byla pro skupinu nepříjemná záležitost, kvalitních „hangistů“ není vzhledem ke krátké historii nástroje mnoho. Švýcarská firma, která je od roku 2000 vyrábí, navíc dělá s prodejem cavyky, zájemci si pro ně musí osobně dojíždět, seznam čekatelů je dlouhý, a pokud chcete později hang prodat, jako první ho musíte nabídnout zpátky továrně. Zatím poslední a překvapivě eponymní nahrávka pochází z roku 2012 a naznačuje nový začátek s Keirem Vinem. Ten nahradil Mulveye a navíc obohatil sound skupiny díky předchozím působením v elektro, postpunkových i afrobeatových projektech. Od druhé desky Isla (2009) jsou Portico Quartet členy prestižní stáje Petera Gabriela Real World Records.
Hodinu a čtvrt dlouhé pražské topení se v hudbě nemělo hluchá místa. Chlapci o sobě tvrdí, že lidé mimo jazz je mají za jazzmany, zatímco jazzmani tvrdí naprostý opak, faktem je, že tvrdit s určitostí, do jakého žánru Portico Quartet spadají, nelze. Elektronika, ambient, minimalismus i taneční muzika, podivná filmová avantgarda, zkrátka londýnský instrumentální mix, ve kterém vokály nahrazuje soprán a tenor saxofon.
Hned od rozjezdu basy s elektronickými bicími jste měli pocit, že nasloucháte velrybím zpěvům nebo možná zvukům z vesmíru, k atmosféře bezčasí v abstraktním prostoru dopomáhala i vynikající hra světel. Líbezná zvuková textura hangu se kolem vás ovíjela ve smyčkách, až jste chtěli jen zavřít oči a vnímat hudbu zaplňující sál. Saxofon se étericky vznášel někde nad hlavou, beaty při 4096 Colours, skladbě pojmenované podle díla malíře Gerharda Richtera, rozdrnčely techniku a skla přichycená na balkonech, aby se váš tep vzápětí ustálil v rytmu City Glass. Dlouhé, deseti i víceminutové kusy rychle uběhly, kapela se však ještě nechala vylákat na přídavek v podobě Clipper z alba Isla.
Hojné použití smyček, opakující se zvonivé motivy hangu a hutnost basy jsme v tomto nástrojovém složení slyšeli možná naposledy. Portico Quartet jsou stále na stopě ideálního zvuku a s pomocí Real World Records se jim to prý daří. Real World ale pracují hlavně s world music a kusé informace o chystané desce slibují nový a nevšední zážitek. Do jejího vydání zbývá ještě dlouhá doba, obrňte se trpělivostí.
Portico Quartet (uk) + The Superpower
4.4.2014, Palác Akropolis
foto © Barka Fabiánová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.