Články / Recenze

Nerozumět sobě samému, nerozumět světu: Ghostpoet

Nerozumět sobě samému, nerozumět světu: Ghostpoet

Jakub Šíma | Články / Recenze | 04.09.2013

Ghostpoet se odmítá zařadit do jakýchkoli škatulek. Škatulky nasměrovávají očekávání a ubírají hudbě šanci vyznít po svém. Snaží se svázat nesvazatelné. To všechno víme. Je Ghospoet hip hop nebo indie? Může být hip hop bez rýmů? Kde začíná a končí poezie? A proč se na to vůbec ptát? Zahoďtě fakta, zavřete oči a zapněte stereo.

Co minulé album Peanut Butter Blues and Melancholy Jam prozradilo ve svém názvu, to v titulku novinky Some Say I So I Say Light zůstává pouze naznačeno. Přesto jsou blues a melancholie první slova, která mě při poslechu napadla. Temné a pomalu plynoucí melodie, kytarové riffy, hluboké klávesové tóny a acidjazzové prvky vnášející neklid do kompozic. Vše je stejně tklivé jako postapokalypticky drsné a nehostinné. Ghostpoet má možná hlas jako Roots Manuva, ale zde veškerá podobnost končí. Eliptické výjevy obrazivosti, nedokončená vyjádření pochybnosti, myšlenky zakódované do životní zkušenosti. Texty se obejdou takřka bez rýmů a po sobě jdoucím vyjádřením schází zjevná logika. Atmosféra je však natolik snová, že dovolávat se logiky, je jako ptát se po zákonitostech stvoření v sedmi dnech. Pro shrnutí celkového dojmu se nejvhodnějším jeví slovo existenciální. V každém momentu na nás číhá smrt stejně jako katarze a osvícení. Tady nejde o strach nebo nenávist, ale o připravenost nerozumět sobě samému, nerozumět světu. K tomu Ghostpoet nepotřebuje složité popisy a líčení, ale pár řádek a opakování na proměnlivém hudebním podkladu. V podtextu je vždy cítit špinavé urbanistické prostředí. Toto není lesní album. Ozvěny a nedokončené rýmy, hlas jako hudební prvek a za tím vším tuny betonu.

Lyrika se nesnaží o konkrétní sdělení, ale pracuje s náladami, s momenty, do kterých si každý může dosadit svou vlastní zkušenost. Situace, které nevyzdvihují svou výjimečnost, ale naopak akcentují každodennost a civilnost. Jde o pocity a atmosféru. Ať se procházíte ulicí nebo sedíte hluboko usazeni ve svém křesle, Ghostpoet vám dá nahlédnout do své hlavy. Nahlédnout do mlžného oparu rozmazaných kontur přítomnosti a nejistoty přečnívající jako východisko do budoucnosti. Realitu tužkou nenakreslíš, jedině sprej s fatcapem dokáže nakreslit čáru, která nemá pevně dané okraje. Co se stalo, je pouze tím, co jsme viděli. Víc nemáme. Melancholie funguje jako stesk po ztrátě srozumitelnosti. Ale stesk, který nepláče. Stesk, který se nechce vrátit před moment ztráty. Ghostpoet utíká do stínů, protože ve světlo už nevěří. Teprve ve stínu člověk nemusí zakrývat svou tvář. Že nerozumíte? A skutečně je to třeba? Pocity umí být víc než vzorce.

Album dokáže být poměrně sugestivní, ale absence konkrétního dramatu a bluesová nadvláda melancholie způsobují, že si jen těžko Ghostpoeta pustím jindy než před spaním. K tomu přispívá i fakt, že texty jsou přednášeny snad až příliš monotónním hlasem a jednotlivé hudební podkresy není těžké zaměnit. Deska si svoje publikum určitě najde, ale vyžaduje správné prostředí a především náladu o něco více, než je obvyklé.

Info

Ghostpoet - Some Say I So I Say Light (Play It Again Sam, 2013)
www.ghostpoet.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace