Nikto, kokoti... (Sheeva Yoga a kolektiv)

Plán B zavřeli už před rokem a zlomili tím ocelové srdce republiky, alespoň mě. Ostravská „scéna“ se roztříštila a její dva nejpevnější střepy ke druhé dekádě neo-regresivního kurvení okrajového žánru uspořádali veselku. Fastcore text? Kdo nezná Veto, kde holka bubnuje jak Japonka, tomuhle říkám zen?! O pár hodin později slyším v dešti prasknout Kokešovu čelist. Prej už Boiling Point nehrajou, nevěřit kecům, hymna za hymnou, thrash the railroards, skatepunk nevoní jen Kalifornií. Kartonový banner it’s not LA, it’s ŽILINA a přivandrovalý Holup, co si za ohýbání kytaristova stojanu na mikrofon k rozkroku vyslouží fuck off od Ctiba přímo do ksichtu.

„Má ten zvěžinec nějaké pravidla?“

Hrajou Rübänïskö, zloba a provokace za hranou. Vidět kolegu z taneční scény, jak smete kotel s držkou od ucha k uchu, pasuju na zázrak a zážitek.

„A kto z vás kedy složil hymnu pre vašu fašisticků stranu, ha?! Nikto, kokoti...“

See You in Hell si takhle rozhodně nepamatuju, zato Hibakusha v paměti nebledne. Blanka vřeští na špičkách, málokdy si bubeník bere slovo častěji než kytaráci.

„Maro? Pocem a prodej Márovi triko," řekl Mára a uchechtl se. Orlová je jako druhý domov, co mezi Futra posílá dým z hrnku Café Libertad, náplast na polámanou aortu. Tummo jsou pořádnej rokenrol, od podlahy? Spíš zadupanej pod zem. Tlak jako kunda z kopřivnické tatrovky a nová řevna jako by utekla z NYHC referátu, máchání ručičkama v ceně. Fakt legrace... ne.

„Že vám to stojí za to, kurvit pévé saxofonama a těmahle všelijakýma pičovinama. Já se vůbec divím, že se tahle kapela dožila dvaceti let.“

Narozdíl od Filipa Fuchse. Planu B. A nejedné přepravko-core debility pro děcka. Regresivní smečky nechcípají, dokud alespoň drtivé většině z nich vládnou Skulda nebo Viki.

Nebo oba.