Pavla Slezáková | Články / Recenze | 09.03.2016
Bylo, nebylo, za velkou louží dovedla nenávist ke stereotypní práci trio Wet k hudbě. Když pak tahle brooklynská parta začala výsledky své kolaborace vkládat na Soundcloud a v roce 2013 vydala eponymní EP, netušila, že se o ni strhne pranice. Dnes už tam jejich hudbu nenajdete, odtamtud totiž peníze netečou. Ve stáji Columbia Records letos v lednu vydali debutové album Don’t You, sadu jedenácti balad na pomezí popu a R’n’B. Podobný popis má ale každá třetí deska, která dnes spatří světlo světa. Mnoho povyku pro nic?
Lehce vibrující hlas Kelly Zutrau poutá pozornost k příběhu syrové bolesti a emocí. Rozchod, ztráta milované osoby a opuštění jsou hlavní činitelé jejího nářku. Zutrau vyzrazuje etapy, kterými člověk při odloučení prochází. Prozření a přijetí je pak tím, co celý proces urychluje, ovšem tady není kam spěchat. Šimravou kytaru a pult synťáků s klávesami obsluhuje Marty Sulkow, respektive Joe Valle. Výsledný zvuk je založen na jednoduchosti protkané působivými detaily, které obohacují každý jeden song. Například v Body poutají pozornost cvrkající cikády, v Island nás zase klavírní předěl nechává nahlédnout do světa oproštěného od žalu a emocí. Hudba ale především slouží jako kulisa k vyniknutí perlivého vokálu zpěvačky, jakkoliv není nouze o chytlavé melodie.
Jak pomalé, tak i energičtější tracky fungují v dokonalé symbióze s nepatrnou převahou těch liknavějších. Singl You‘re the Best je tím „říznějším,“ bezstarostnou jízdou na kolečkových bruslích, kdy nepřemýšlíme o následcích a do všeho jdeme po hlavě. Deadwater je plná otřepaných „co kdyby“ a stejně jako obal desky překypuje zranitelností. Lahůdkou je pak poslední These Days. Její minimalistická křehkost doprovázená klavírem a nekonečnou ozvěnou tvoří dokonalé vyvrcholení a utvrzující hlas dalšího z tria pak podává pomocnou ruku a vede nás přes most pryč od zlého. ,,Today I am away from you, today time passed strangely.”
Předcházející EP bylo nasáklé elektronickými prvky – z Don’t You ty nadbytečné vymačkali a nahrávka se tak pyšní svou lehkostí. S vydáním si Wet dali na čas, v případě začínajících kapel jsou v tomto ohledu raritou. V hektickém světě je někdy potřeba zachovat chladnou hlavu a neuspěchat tolik chtěný odraz. Díky tomu je album plné zajímavých nápadů a (záměrně) nedokončený je snad jen jeho název. Ne, pohádky zdaleka není konec.
Wet – Don’t You (Columbia Records, 2015)
www.kanyewet.biz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.