Jiří Mališ | Články / Reporty | 15.09.2017
Deset minut před začátkem show je v minisále kodaňského Ideal Baru asi deset lidí, z toho jeden barman a dva fotografové. Koncert se odkládá o půl hodiny a já nad předraženým pivem poslouchám, o čem se baví ostatní. Kromě nezajímavých žvástů o škole a práci, přeci jen je čtvrtek, slyším i srovnání Astronautalise a Eminema, nad kterým lehce kroutím hlavou, ale jsem rád, že tu je aspoň někdo. Modlím se, aby všichni nezůstali sedět podél sálu.
Andrew Bothwell má ale charisma na rozdávání, a tak se kolem pódia během úvodních tónů shromáždí početná skupinka fanoušků. Na evropské turné se Astronautalis vydává pouze za doprovodu MacBooku a věrných červených kecek. To ale k zaujetí publika stačí, a i když se na úvodní písně moc lidí nechytá, všechny si získává vtipnými promluvami. Dánové si rádi dělají srandu ze zoufalého počasí, které Skandinávii každý podzim sužuje, a když Bothwell přirovná vlhkost Kodaně ke zdevastované Floridě, souhlasně se zasmějeme. Abychom na meteorologické strasti zapomněli, je nám nakázáno tančit do rytmu Midday Moon, Astronautalis trsá s námi. A i když ho naše energie očividně vyčerpává, následuje čtyřminutový freestyle o hurikánu Irma. To, že se stejně jmenuje i dánský supermarket, asi netuší.
Pak přijde řada na nejznámější skladby a tvrdší jádro pěti plnovousých bláznů vepředu se ujímá zpěvu všech refrénů. Familiárnost Running Away from God, Kurt Cobain a The River, The Woods uvolní atmosféru a pohupování do rytmu má za následek několik vylitých piv. To se už více podobá atmosféře, která je koncertům amerického hip hopera typická. Padesát lidí je na jeho koncerty málo, ale dokonalá práce s publikem, frenetické pobíhání po pódiu a osobitý humor, který Astronautalis pokaždé přiváží, dělá z koncertu perfektní zážitek
Před zavíračkou si povídáme o tom, jak se těší do Mělníku a vzpomínáme na šílený koncert v Čadci. S dánskými fanoušky mu na příště doporučujeme koncert ve více hiphopovém sousedství Nørrebro a on na to, že přijede kamkoliv budeme chtít. A všichni chceme.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.