gaga | Články / Recenze | 19.02.2013
Kolikrát jsem poslechla tohle album? Nespočetněkrát. A stejně se prakticky marně snažím přetvořit své dojmy ve slova chvály, ve slova obdivu. Tohle album je jedno z těch, u něhož je omezený textový rozsah tak svazující. Co pak s normostranou?
Asi poprvé za svou posluchačskou kariéru jsem nabyla dojmu, že označení prvního songu „Intro“ má své opodstatnění. Není to jen nesmyslný zvukový výplod prodlužující výslednou stopáž, ale tady vskutku funguje jako introduction. Ve spojení s navazující Interlude I (Ripe & Run) stručně a zlehka, ne však opatrně, demonstruje, co lze či nelze od desky očekávat. Obrňte se! Tady nelze očekávat nic a všechno!
Je prakticky nemožné na desce An Awesome Wave najít vyloženě silná místa. Každý song je tak samostatná entita, že je těžké odhadnout, jestli se to stalo náhodou nebo je to dokonale promyšlený koncept. Album se odpíchne od moderního, byť temnějšího elektronického zvuku, aby záhy nastoupila skladba, při jejímž skládání kluci zřejmě zabrousili až do starých dobrých časů gregoriánských chorálů. Následuje vyklidněná Tessellate a Breezeblocks, v níž lze najít průřez tvorbou interpretů vydavatelství Fake Four Inc. – trocha Cars & Trains, trocha Astronautalise a trocha vlastní skladatelské invence. Důkladně promíchat a na světě je nenáročná pohodovka finišující natolik chytlavě provedeným popěvkem „please don’t go I love you so“, že si ho budete zpívat ze spaní a mnohohlasně. Something Good odkazuje na cosi, co člověku pomáhá zapomenout na zapomenutíhodné životní okamžiky. Ale není ani potřeba ovládat cizí jazyky a porozumět textu, protože hudební provedení a zpěv Joea Newmana jsou natolik explicitní, že záměr nelze neodhalit. Další pecka Dissolve Me (už mi dochází výrazivo) se, jak by název mohl napovědět, rozplývá v plynulé, vzdušné rytmice, která nutí nohy poskakovat a ruce volně rozmáchnout a vlát. A Matildou začíná poklidné, avšak nikoli nudné doznívání alba. Vyjma temněji působící Fitzpleasure, která je jako zjevení odnikud. Ačkoli se zdá, že naprosto skvěle zapadá do konceptu nahrávky, je až nepochopitelné, že tak podobný a jednoduchý materiál může nabýt další nové podoby. Díky bohu za Bloodflood a Taro, jejichž jedinečnost tkví v inspiracích na Blízkém východě a v dalších částech světa a u nichž lze konečně vydechnout a poslouchat bez nutnosti analýzy.
An Awesome Wave patří mezi perly – bez zbytečně složitých aranžmá a těžké zvukové alchymie vznikl materiál, který neomrzí ani na stý poslech. V jednoduchosti skrytá genialita.
Alt-J - An Awesome Wave (Infectious, 2012)
www.altjband.com/?utm_source=facebook&utm_medium=social&utm_campaign=mexicanindieblog
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.