Viktorie Motlochová | Články / Recenze | 30.03.2023
Titul This Is Why představoval pro některé fanoušky Paramore naději návratu ke kořenům poté, co kapela vydala sice energické, ale hlavně synthpopové album After Laughter (2017). Místo toho vypustili v půlce února do světa na své poměry experimentálně laděnou desku a veškeré šance zabrousit zpět do pop-punku jsou ty tam.
Titulní skladba This Is Why má jednoduchou kompozicí uvést do funkově laděného materiálu. Přestože hudebníci hodně experimentovali se syntezátorem, dominantní je tradiční rocková sestava, jíž se linou jemné vokály Hayley Williams, snadno se pohybující i v těch nejvyšších polohách. Na podobné vlně jako úvodní píseň se nesou i ty další jako třeba C’est Comme Ça s hybným refrénem a svůdnými, polodeklamovanýmmi slokami.
Nahrávka však velmi postrádá úderný koncept, který by řádně vystihoval, co se snaží sdělit, různé motivy a témata na sebe příliš nenavazují. V písni Big Man, Little Dignity reagují Paramore na problém patriarchální společnosti, která nechá kontroverzní mocné muže vyváznout bez jakéhokoli trestu, reflektují i frustrace a nejistoty způsobené koronavirem, což nepůsobí zrovna aktuálně. Prostor dávají lásce (Liar), stejně jako úzkosti způsobené neutichajícími zprávami o válečných konfliktech a systémovém rasismu (The News).
Jakkoliv nemůžeme Paramore upřít hudební vyzrálost, nové album This Is Why je matoucí jak hudebně, tak rozháraným sdělením. V závěrečné, jedné z nejlepších písní Thick Skull, působivé svými pomalými psychedelickými pasážemi, Hayley Williams přemítá nad svou osobní i profesionální minulostí. Pocity spojené s rozvodem a depresemi jsou zde umělecky vypořádány, terapie dokonána, je třeba se posunout dál. A posunout by se měli i Paramore.
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).