Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 29.12.2019
Marc Nelson, kytarista a zpěvák Labradford, jedné z nenápadných, avšak průkopnických kapel amerického postrocku, má už téměř dvacet let svůj projekt Pan American. A zatímco Labradford se na začátku století odmlčeli, Pan American vydává své deváté album. Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí. Minimalistická hudba, u níž je zcela nezbytné se zastavit a nechat se pohltit těmi pár tóny a náladou.
Také A Son nevybočuje z minimalistického pojetí. Stejně jako u jeho osmi předchůdců jde o velmi nenápadné, subtilní dílo, které je však mnohem výrazněji postavené na elektrické kytaře a přibylo také zpěvu. Ve srovnání s minulými alby je novinka přímočařejší, otevřenější a také zní více tradicionalisticky – místy se dostává až do skoro folkových poloh. Dokonce se zde poprvé objevuje i cimbál, na který se dle vlastních slov Nelson učil hrát úplně od píky. Jeho zvuk sám o sobě dovede jinak žánrově nevyhraněnou nahrávku probarvit v pár místech svébytně lidovým, ne však přízemním nádechem.
Vraťme se však zpátky do Evanstonu, předměstí Chicaga, kde A Son vzniklo. Více než cokoli jiného je třeba říct, že jde o album pro soustředěný poslech doma. V takovém případě se do vás vpije velice rychle a snadno. Pryč je neurčitost předchozích desek, toto je doslovná a čitelná osobní zpověď, kterou nejlépe charakterizuje refrén skladby Memphis Helena: „I’m away from home.“ Melancholický, tklivý příběh, dle slov jeho autora o návratu a hledání kořenů.
Během celých čtyřiceti minut posloucháme prakticky jen táhlé, pomalé tóny kytary a několik málo dokreslujících prvků. Většina skladeb je také postavena na opakování jednoho motivu stále dokola, jako by šlo jen o jakési črty. Ale co se A Son musí nechat, dovede i tak zcela upoutat pozornost a přivést posluchače skoro až do meditativního stavu.
Mark Nelson se zpovídá, je posmutnělý, ale ne nekonstruktivní. S jeho hudbou na mysli možná vytanou neveselé věci, nebudete se v nich ale utápět. Naopak vám pomůže, aby nenápadně a naprosto přirozeně odpluly pryč.
Pan American – A Son (Kranky, 2019)
bandcamp projektu
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.