Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 29.12.2019
Marc Nelson, kytarista a zpěvák Labradford, jedné z nenápadných, avšak průkopnických kapel amerického postrocku, má už téměř dvacet let svůj projekt Pan American. A zatímco Labradford se na začátku století odmlčeli, Pan American vydává své deváté album. Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí. Minimalistická hudba, u níž je zcela nezbytné se zastavit a nechat se pohltit těmi pár tóny a náladou.
Také A Son nevybočuje z minimalistického pojetí. Stejně jako u jeho osmi předchůdců jde o velmi nenápadné, subtilní dílo, které je však mnohem výrazněji postavené na elektrické kytaře a přibylo také zpěvu. Ve srovnání s minulými alby je novinka přímočařejší, otevřenější a také zní více tradicionalisticky – místy se dostává až do skoro folkových poloh. Dokonce se zde poprvé objevuje i cimbál, na který se dle vlastních slov Nelson učil hrát úplně od píky. Jeho zvuk sám o sobě dovede jinak žánrově nevyhraněnou nahrávku probarvit v pár místech svébytně lidovým, ne však přízemním nádechem.
Vraťme se však zpátky do Evanstonu, předměstí Chicaga, kde A Son vzniklo. Více než cokoli jiného je třeba říct, že jde o album pro soustředěný poslech doma. V takovém případě se do vás vpije velice rychle a snadno. Pryč je neurčitost předchozích desek, toto je doslovná a čitelná osobní zpověď, kterou nejlépe charakterizuje refrén skladby Memphis Helena: „I’m away from home.“ Melancholický, tklivý příběh, dle slov jeho autora o návratu a hledání kořenů.
Během celých čtyřiceti minut posloucháme prakticky jen táhlé, pomalé tóny kytary a několik málo dokreslujících prvků. Většina skladeb je také postavena na opakování jednoho motivu stále dokola, jako by šlo jen o jakési črty. Ale co se A Son musí nechat, dovede i tak zcela upoutat pozornost a přivést posluchače skoro až do meditativního stavu.
Mark Nelson se zpovídá, je posmutnělý, ale ne nekonstruktivní. S jeho hudbou na mysli možná vytanou neveselé věci, nebudete se v nich ale utápět. Naopak vám pomůže, aby nenápadně a naprosto přirozeně odpluly pryč.
Pan American – A Son (Kranky, 2019)
bandcamp projektu
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.