Fí Poláchová | Články / Recenze | 05.05.2024
Green Day se po čtyřech letech vrací na scénu s novou, již čtrnáctou studiovou deskou Savior, která hudebně připomíná dvě starší: průlomovou devádesátkovou Dookie a punkrockovou operu American Idiot (2004). Na nostalgické novince se kapela vrátila ke kritice aktuálního dění v rodné zemi.
Úvodní skladba The American Dream Is Killing Me odkazuje k iluzi amerického snu. Songy ze starších desek připomíná nejen frustrací a zoufalým hledáním spravedlnosti, ale také rychlým tempem a energickým rytmem. Bobby Sox zas navazuje na třicet let starou píseň Coming Clean (Dookie) a zatímco ta se dotýkala coming outu, nová oslavuje smíření s vlastní sexualitou. Vedle těžkých témat je osvěžující slyšet kytaristu a zpěváka Billieho Joea Armstronga v refrénu křičet: „Do you wanna be my boyfriend? Do you wanna be my girlfriend?“
Chytlavý a velmi osobní singl Dilemma pojednává o závislostech, mentálních nemocech a o bolesti. O nic méně chytlavější není ani song 1981 oslavující riot girrrls, typická ukázka energického punkrocku, který je pro Green Day tak příznačný, nebo Corvette Summer, vyjadřující nezájem o konvenční materialismus. Green Day sice stárnou, zelené vlasy jsou ty tam, ale duchem jsou to stále rockeři nadšeně se vymezující vůči společenským očekáváním a normám.
Další motivy napadající americký sen přináší písně Living In The 20’ nebo Coma City; ta nás zavede do města poznamenaného častou střelbou, kde si děti hrají před nedělní mší za chemičkou. Jako vždy i na téhle desce mají místo sentimentálnější kousky, do kterých Armstrong vložil část své duše a vlastních zkušeností: Father to a Son popisuje otcovskou lásku, zatímco Suzie Chapstick pojednává o zlomeném srdci a ztrátě blízkosti.
Na předchozí nahrávce Father of All Motherfuckers se Green Day snažili posluchače hlavně pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím. Společensko-kritické texty reflektují nezaměstnanost, bytovou krizi, sociální sítě a nedodržené společenské sliby, ale taky osobní boj s vlastní myslí a se vztahy k druhým. A to není málo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.