Jan Hocek | Články / Recenze | 01.06.2014
Švédská zpěvačka, hráčka na elektronické klávesové nástroje a písničkářka Rebecca Bergcrantz vydala pod názvem své kapely Raindear debutové EP The Game. Čtyřpísňové CD vydal počátkem března label Vanguard Music Boulevard, na kterém vydávají alba její rodiče: švédský jazzový trumpetista č. 1 Anders Bergcrantz a význačná skladatelka soudobé vážné hudby Anna-Lena Laurin (např. loňské album The Painter, obsahující společnou suitu inspirovanou uměleckými a životními peripetiemi malíře Vincenta van Gogha).
Soubor Raindear se objevil teprve na podzim loňského roku. Pouhé tři týdny před prvním veřejným vystoupením přibyli k zakladatelce basák a kytarista Olov Domeij a bubeník Anton Martinez Matz, ale kapela okamžitě zaujala hudební veřejnost a hledače talentů. EP The Game bylo natočeno v nejlepším studiu v Malmö Tambourine Studios, mix a mastering se pak uskutečnil v Londýně, kam mezitím Rebecca přesídlila a kde také na konec léta chystá regulérní album.
Její sytý, rozpětím široký, spíše níže položený hlas, občas trochu zastřený, „zdobí“ (uvozovky vysvětlím) kromě titulní písně The Game další tři výpovědi o zmatcích mladé dívky à la „puzzle v hlavě“ - o bezesných nocích, které skýtá dospívání, o zlomeném srdci, „kdy padá i vypadává z lásek“, písně, z kterých vybuchují smutný smích, šťastné slzy, také se tančí, když se sní, a sní, když se tančí (Grown Ups, Night Wish a Infinite Denial). Vesměs se jedná o umně vystavěné skladby ve stylu melodického, až filmově dramatického indie electra s patrnými vlivy jazzového frázování a world music – místy dost silně (na můj vkus až příliš) evokuje Natachu Atlas a Ofru Haza. Dalším nepřeslechnutelným zádrhelem je podivně zahuhlaná angličtina (není to švédština, že ne?), která se blíží jakési němčině. To s sebou nese evokaci protivně rozvrkočených zpěvaček Neue Deutsche Welle raných osmdesátých let, takže na vás tu a tam vyjukne i „královna NDW“ Nena. Tomu odpovídá i elektronický sound včetně rytmů a syntezátorových vyhrávek a podmaleb.
Je to škoda. Jak říkala moje babička, „je to v ní jako v koze“. Jen potřebuje vyzrát. Doufejme, že to do léta stihne, pak bude to album bomba. Zatím vezměte zavděk jejím EP The Game (a můžete se mnou klidně nesouhlasit).
Rebecca Bergcrantz – The Game (Vanguard Music Boulevard, 2014)
https://soundcloud.com/raindearmusic
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.