Články / Recenze

Rebecca Bergcrantz se odpoutává od slavných rodičů

Rebecca Bergcrantz se odpoutává od slavných rodičů

Jan Hocek | Články / Recenze | 01.06.2014

Švédská zpěvačka, hráčka na elektronické klávesové nástroje a písničkářka Rebecca Bergcrantz vydala pod názvem své kapely Raindear debutové EP The Game. Čtyřpísňové CD vydal počátkem března label Vanguard Music Boulevard, na kterém vydávají alba její rodiče: švédský jazzový trumpetista č. 1 Anders Bergcrantz a význačná skladatelka soudobé vážné hudby Anna-Lena Laurin (např. loňské album The Painter, obsahující společnou suitu inspirovanou uměleckými a životními peripetiemi malíře Vincenta van Gogha).

Soubor Raindear se objevil teprve na podzim loňského roku. Pouhé tři týdny před prvním veřejným vystoupením přibyli k zakladatelce basák a kytarista Olov Domeij a bubeník Anton Martinez Matz, ale kapela okamžitě zaujala hudební veřejnost a hledače talentů. EP The Game bylo natočeno v nejlepším studiu v Malmö Tambourine Studios, mix a mastering se pak uskutečnil v Londýně, kam mezitím Rebecca přesídlila a kde také na konec léta chystá regulérní album.

Její sytý, rozpětím široký, spíše níže položený hlas, občas trochu zastřený, „zdobí“ (uvozovky vysvětlím) kromě titulní písně The Game další tři výpovědi o zmatcích mladé dívky à la „puzzle v hlavě“ - o bezesných nocích, které skýtá dospívání, o zlomeném srdci, „kdy padá i vypadává z lásek“, písně, z kterých vybuchují smutný smích, šťastné slzy, také se tančí, když se sní, a sní, když se tančí (Grown Ups, Night Wish a Infinite Denial). Vesměs se jedná o umně vystavěné skladby ve stylu melodického, až filmově dramatického indie electra s patrnými vlivy jazzového frázování a world music – místy dost silně (na můj vkus až příliš) evokuje Natachu Atlas a Ofru Haza. Dalším nepřeslechnutelným zádrhelem je podivně zahuhlaná angličtina (není to švédština, že ne?), která se blíží jakési němčině. To s sebou nese evokaci protivně rozvrkočených zpěvaček Neue Deutsche Welle raných osmdesátých let, takže na vás tu a tam vyjukne i „královna NDW“ Nena. Tomu odpovídá i elektronický sound včetně rytmů a syntezátorových vyhrávek a podmaleb.

Je to škoda. Jak říkala moje babička, „je to v ní jako v koze“. Jen potřebuje vyzrát. Doufejme, že to do léta stihne, pak bude to album bomba. Zatím vezměte zavděk jejím EP The Game (a můžete se mnou klidně nesouhlasit).

Info

Rebecca Bergcrantz – The Game (Vanguard Music Boulevard, 2014)
https://soundcloud.com/raindearmusic

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace