Články / Recenze

Rebecca Bergcrantz se odpoutává od slavných rodičů

Rebecca Bergcrantz se odpoutává od slavných rodičů

Jan Hocek | Články / Recenze | 01.06.2014

Švédská zpěvačka, hráčka na elektronické klávesové nástroje a písničkářka Rebecca Bergcrantz vydala pod názvem své kapely Raindear debutové EP The Game. Čtyřpísňové CD vydal počátkem března label Vanguard Music Boulevard, na kterém vydávají alba její rodiče: švédský jazzový trumpetista č. 1 Anders Bergcrantz a význačná skladatelka soudobé vážné hudby Anna-Lena Laurin (např. loňské album The Painter, obsahující společnou suitu inspirovanou uměleckými a životními peripetiemi malíře Vincenta van Gogha).

Soubor Raindear se objevil teprve na podzim loňského roku. Pouhé tři týdny před prvním veřejným vystoupením přibyli k zakladatelce basák a kytarista Olov Domeij a bubeník Anton Martinez Matz, ale kapela okamžitě zaujala hudební veřejnost a hledače talentů. EP The Game bylo natočeno v nejlepším studiu v Malmö Tambourine Studios, mix a mastering se pak uskutečnil v Londýně, kam mezitím Rebecca přesídlila a kde také na konec léta chystá regulérní album.

Její sytý, rozpětím široký, spíše níže položený hlas, občas trochu zastřený, „zdobí“ (uvozovky vysvětlím) kromě titulní písně The Game další tři výpovědi o zmatcích mladé dívky à la „puzzle v hlavě“ - o bezesných nocích, které skýtá dospívání, o zlomeném srdci, „kdy padá i vypadává z lásek“, písně, z kterých vybuchují smutný smích, šťastné slzy, také se tančí, když se sní, a sní, když se tančí (Grown Ups, Night Wish a Infinite Denial). Vesměs se jedná o umně vystavěné skladby ve stylu melodického, až filmově dramatického indie electra s patrnými vlivy jazzového frázování a world music – místy dost silně (na můj vkus až příliš) evokuje Natachu Atlas a Ofru Haza. Dalším nepřeslechnutelným zádrhelem je podivně zahuhlaná angličtina (není to švédština, že ne?), která se blíží jakési němčině. To s sebou nese evokaci protivně rozvrkočených zpěvaček Neue Deutsche Welle raných osmdesátých let, takže na vás tu a tam vyjukne i „královna NDW“ Nena. Tomu odpovídá i elektronický sound včetně rytmů a syntezátorových vyhrávek a podmaleb.

Je to škoda. Jak říkala moje babička, „je to v ní jako v koze“. Jen potřebuje vyzrát. Doufejme, že to do léta stihne, pak bude to album bomba. Zatím vezměte zavděk jejím EP The Game (a můžete se mnou klidně nesouhlasit).

Info

Rebecca Bergcrantz – The Game (Vanguard Music Boulevard, 2014)
https://soundcloud.com/raindearmusic

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace