Markéta Kovaříková | Články / Recenze | 21.12.2023
Výrazné housle, intenzivní bicí a pronikavý hlas zpěvačky Saskie van der Giessen. To jsou charakteristické rysy amsterdamské kapely Labasheeda. Od svého vzniku má na kontě několik alb, se kterými se dostala nejen do místních podniků, ale také za hranice Nizozemí. Artrockové trio přichází s novou deskou Blueprints, ve kterém si užijeme i violoncello, marimbu a kontrabas. Různorodost písní, ve kterých se střídají rychlé melodie se zasněnými tóny, spojují texty o lásce, strachu i povzbuzení.
Hned první tři songy představují slušný rozjezd. „Nespěchej a raději si to dvakrát rozmysli.“ Poučná slova, jež album odpalují, pojednávají o čase, který nejde vrátit zpět, a poučuje o tom, že je důležité v životě nespěchat, jinak se nám může vymknout z rukou. Vážný text za doprovodu svižné melodie není typický pouze pro úvodní skladbu Fossils, ale pro celou stopáž. Po energických skladbách se dostáváme do lehké deprese, už samotné názvy některých dalších (Homeless, Vanity) naznačují, že se nejedná zrovna o přívětivá témata.
Skladba Minus Minus je o prolomení bariér, překonání studu a uchopení budoucnosti do vlastních rukou, což jsou slova, která někomu mohou otevřít oči, a zřejmě to je i jejich záměr. Hektické až překombinované tóny a text písně Procedure vypráví o tom, jak takový proces vlastně probíhá. Nejkratší skladba Curiosity je pozoruhodná tím, že je hudebně napěchovaná i přesto, že trvá jen něco málo přes minutu. Ačkoliv se hlas zpěvačky zdá být nepostradatelnou součástí, píseň Volatile nás přesvědčí, že to jde i bez něj. Zařazení instrumentální skladby je trochu riskantní, ale zároveň příjemnou změnou.
Labasheeda sází na kontrast ženského hlasu a melancholických tónů, což funguje skvěle. Také hloubka textů, které nutí k zamyšlení, paradoxně sedí k nejednoznačným postpunkovým melodiím. Stejně jako láska, která je ústředním motivem některých písní, může i album působit chaoticky, občas depresivně, dokáže vyvolat smutek, ale zároveň zalít pocitem štěstí. I proto tak baví a nechcete s ním přestat.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.