Markéta Kovaříková | Články / Recenze | 21.12.2023
Výrazné housle, intenzivní bicí a pronikavý hlas zpěvačky Saskie van der Giessen. To jsou charakteristické rysy amsterdamské kapely Labasheeda. Od svého vzniku má na kontě několik alb, se kterými se dostala nejen do místních podniků, ale také za hranice Nizozemí. Artrockové trio přichází s novou deskou Blueprints, ve kterém si užijeme i violoncello, marimbu a kontrabas. Různorodost písní, ve kterých se střídají rychlé melodie se zasněnými tóny, spojují texty o lásce, strachu i povzbuzení.
Hned první tři songy představují slušný rozjezd. „Nespěchej a raději si to dvakrát rozmysli.“ Poučná slova, jež album odpalují, pojednávají o čase, který nejde vrátit zpět, a poučuje o tom, že je důležité v životě nespěchat, jinak se nám může vymknout z rukou. Vážný text za doprovodu svižné melodie není typický pouze pro úvodní skladbu Fossils, ale pro celou stopáž. Po energických skladbách se dostáváme do lehké deprese, už samotné názvy některých dalších (Homeless, Vanity) naznačují, že se nejedná zrovna o přívětivá témata.
Skladba Minus Minus je o prolomení bariér, překonání studu a uchopení budoucnosti do vlastních rukou, což jsou slova, která někomu mohou otevřít oči, a zřejmě to je i jejich záměr. Hektické až překombinované tóny a text písně Procedure vypráví o tom, jak takový proces vlastně probíhá. Nejkratší skladba Curiosity je pozoruhodná tím, že je hudebně napěchovaná i přesto, že trvá jen něco málo přes minutu. Ačkoliv se hlas zpěvačky zdá být nepostradatelnou součástí, píseň Volatile nás přesvědčí, že to jde i bez něj. Zařazení instrumentální skladby je trochu riskantní, ale zároveň příjemnou změnou.
Labasheeda sází na kontrast ženského hlasu a melancholických tónů, což funguje skvěle. Také hloubka textů, které nutí k zamyšlení, paradoxně sedí k nejednoznačným postpunkovým melodiím. Stejně jako láska, která je ústředním motivem některých písní, může i album působit chaoticky, občas depresivně, dokáže vyvolat smutek, ale zároveň zalít pocitem štěstí. I proto tak baví a nechcete s ním přestat.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.