Denisa Píšová | Články / Reporty | 05.03.2017
Večery plné magie mám ráda. A vůbec nejde jen o Kámen mudrců, i když bych si dovedla představit poslouchat tuhle alchymii poblíž Zapovězeného lesa. Ačkoliv Tomáš Palucha nehrají, a to především na desce Guru, nic nepřístupného, něco v Pardubicích muselo přístupu bránit, jinak si nedovedu vysvětlit tu hrstku lidí, co na koncert zavítala. Snad géniové zodia káli, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti nadaným experimentátorům.
Před koncertem jsem netušila, jak moc se bude hudba Tomáše a Paluchy doplňovat se setem Shield Patterns. Poslechnete-li si je zvlášť doma, asi vám nebude připadat, že toho mají mnoho společného, naživo to ale dostanete černé na bílém. Až mě zamrzelo, že nespojili síly a nestřihli si něco společně. Atmosférickým melodiím by hlas Claire Brentnall nesmírně (i vesmírně) slušel.
I tak Tomáš Palucha nadchli. Tím, jak si vás okamžitě dokázali získat. Plynulými přechody mezi jednotlivými písničkami se dostali třeba až k Eliášovu ohni z loňské desky Guru nebo k Prahmotě ze zmiňovaného Kamene mudrců, s jejichž pomocí ukázali vzájemnou hudební symbiózu. Což ještě umocnil fakt, že se nejednalo o pouhá přehrání albových verzí, ale o vystoupení bohaté na překvapivé momenty. Slovy se neplýtvalo, kytary to vzaly na sebe. Všechno bylo tak, jak mělo být, možná to jen všechno mohlo být o něco delší.
Uhrančiví Shield Patterns navázali na temnou, poctivě vybudovanou atmosféru, kterou velkolepě vedla éterická Claire se svým kouzelným hlasem, z nějž chvílemi běhal mráz po zádech. Přestože se cítím vyjádřeními typu „your city is so beautiful“ přesycená a považuji je za klišé, byla jsem doma, takže srdce jihlo. Shield Patterns předvedli intimní vystoupení plné pokorných promluv, místy až šeptajícího zpěvu, jen bych jim přála lepší (a rozhodně větší) publikum. Přestože přišel i přídavek, nebylo to kvůli ohromujícímu potlesku, které by je vrátilo zpátky na pódium, spíš je ovládla potřeba zahrát ještě jednu písničku.
Shield Patterns (uk) + Tomáš Palucha
03. 03. 2017 Divadlo 29, Pardubice
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.