Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 02.02.2021
Co si představíte, když se řekne slovo lucerna? Nešikovný krám, který používali naši prapradědečci, když vrávorali z hostince? Neobratnou pomůcku třímanou permoníky a jinou zlatochtivou důlní chamradí, aby si při dolování nezkrátila cepínem své již tak krátké končetiny? Něco, co spíš než světlo vrhá strašidelné stíny? Přihořívá!
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky. Ponuré a hutné, jak se na sludge a doom, kteréžto žánry kapely na novince kombinuje, sluší. Tři ze čtyř členů kapely jsou zároveň zastoupeni i v mnohem brutálnějších Diligence, kteří se pohybují ve vodách rychlého technického deathu, proto náznakem uslyšíme na desce občas i tento žánr.
Z přebalu alba shlíží v majestátní póze personifikace koróny, která láká do mlhy, do níž ani paradoxně zpočátku neváháte vejít. Opravdu – pokud holdujete zmíněným žánrům a zároveň už máte nějakou metalovou nahrávku za sebou, nebude pro vás problém se albem nechat okamžitě pohltit. Dovede ihned vtáhnout a při troše trpělivosti pak zároveň dopřává slastné hodiny unášení pochmurnou náladou a také objevování nových a nových, technicky zajímavých pasáží.
To je vůbec nejdůležitější prvek desky – je atmosférická, hypnotizující a zároveň neuvěřitelně technicky našlapaná, takže se stává, že se necháváte unášet, poletujete v temných fantaziích a do toho vám najednou problikne, ty kráso, co to tam teď zahrál.
Smeknout je třeba před řemeslným mistrovstvím a také hlasem vokalistky Dahlien, která dovede plynule přecházet z klasického metalového řevu do ultra hlubokého growlu, a tyto dvě polohy ještě různě variovat. A to vše bez sebemenšího zaváhání.
Stejně jako vokál se i skladby přelévají mezi pomalými doomovými pasážemi – vrcholem je v tomto směru nejspíše elegie Up the Last Hill, k agresivním sludgovým vypalovačkám, mezi nimiž vyniká zabijácká Hours Beetween Heartbeats. A dostane se i na melodičtější kousky – třeba Make Me Forget je špičkovou ukázkou umění vystavět gradujícího skladbu okolo chytlavého motivu, jaký vám bude znít v hlavě ještě za měsíc.
Certa Omnibus Hora je zvukově precizně vyprodukované – dle kapely bylo nahráváno analogově a nejspíš právě díky tomu zní také osobitě a nepřikrášleně, zároveň však čistě. Takhle nějak by mohla vypadat nejlepší česká metalová nahrávka loňského roku.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.